Poslední slovo Radky Kvačkové: Odposlechnuto
Premium
Ten rozhovor se nedal neposlouchat, i když hlučný motor autobusu z něj pouštěl k uším nejbližších spolucestujících jen zvonivější z obou hlasů. Každý si mohl domyslet, že odpovídá na otázky typu – jak se máš, co vlastně děláš?
„Momentálně jsem na úřadu práce,“ informovala mladá žena tu starší a upřesnila: „Ne, nepracuju tam, jsem tam vedená… Já měla různý potíže, borelióza a tak…Vlastně to byla spíš ztráta energie... Od podzimu rozjedu vlastní živnost… Koučink, jestli vám to něco řekne. To je o tom, že pomáháte lidem, aby dělali, co jakoby chtějí dělat… Kdepak, neradíte, jen je vedete, aby se jakoby našli… aby věděli, co je jejich parketa… Ono je to celé o předávání energie… Musíte ji ovšem mít. Já ji teď nabírám, proto jsem ještě na tom úřadu práce… Samozřejmě, že jde taky o to, aby se člověk jakoby nestyděl.“ ??? „Aby si to nechal zaplatit…“
S kým mladá žena hovořila?
Jak se pozná dobrý kouč?Ženě, jíž byl výklad určen, mohlo být kolem šedesáti. Tipovala jsem ji na učitelku, která náhodou nastoupila do stejného autobusu jako její bývalá žákyně. Představila jsem si, jak se po léta žáků ptávala, čím chce kdo být, děti lovily těch pár profesí, co znaly – kadeřnicí, doktorkou, cukrářkou. A teď najednou předávání energie.
Nedalo mi to a doma jsem nahlédla do internetu. Ukázalo se, že v oboru je dost plno. Stačí pár kliknutí a máte kouče – specialisty na navýšení sebevědomí, na pomoc s řešením rodinných krizí, na nalézání životních priorit, na vykročení z mrtvého bodu nebo třeba na vyrovnání se s křivdami z minulosti. Důležité prý je klást správné otázky a nenapovídat, nehodnotit, nesoudit, jen si tak povídat.
To nevypadá špatně. Lidé si potřebují povídat, aby ventilovali přetlaky a pojmenovávali svoje běsy, protože pojmenovaný běs je menší běs. Ani jako podnikatelský záměr to není k zahození. Vsadím se, že mnozí z nás by si občas docela rádi zaplatili někoho, kdo nemluví pořád jen o sobě, ale poslouchá. Člověk by řekl, že by se k takovému umění měli vést už i žáci ve školách. Určitě by to bylo užitečnější než mnohé jiné, co se tam učí a vzápětí stejně zapomíná.
Jak se ale pozná dobrý kouč? Pár vodítek na internetu najdete. Roli prý hraje certifikace a počet absolvovaných kurzů, přičemž kurz v cizině se všeobecně považuje za víc než kurz v Česku. Pak je tu taky cena. Z některých příspěvků vyplývá, že nejrychleji se našli ti, kdo platili pět tisíc za hodinu a víc. Hlavně se ale skloňují ty energie. „Dobrý kouč se dovede napojit na klienta skrze energii, kterou vyzařuje.“
To mě trochu zmátlo, protože z formulace není jasné, kdo má vyzařovat, jestli kouč nebo klient. Pokud je vyzařování na koučovi, je tu otázka nabíjení. Kde se nabíjí, aby mohl vyzařovat? V tom ohledu jsem žádnou odpověď nenašla. Z toho, co říkala ta dívka v autobuse, ale soudím, že nejjednodušší je to jakoby na úřadu práce.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
