Poslední slovo Ondřeje Neffa: Osudový kruh
Premium
PRAHA -
Přes redakci Lidovek mi napsal pan V. K., čtenář jak Lidovek, tak Neviditelného psa. Musím citovat doslova: „Dne 15. září 1999 jste na Neviditelném psovi napsal, že jste viděl na nějakém sloupu připevněný lístek, kde hledali psa a byl tam použit termín ,Flis Ruslan‘. Vy jste vyzval čtenáře, aby se vás tak za 20–25 let, přesně 15. září zeptali, jestli si na nápis ,Flis Ruslan‘ ještě vzpomenete – což tímto činím.“
Ano, je to otázka paměti. Před dvaceti lety mě zaujalo neobvyklé jméno pro psa. A v tom článku jsem se zmínil o tom, že můj otec kdysi v dětství viděl film Tih Minh. Čtu na Wikipedii, že je to francouzský film, samozřejmě němý, z roku 1918, to bylo tatínkovi devět. Občas si vzpomněl na Tih Minh a stýskal si mi, že nosí coby zátěž paměti takovou pitomost. No a v tom článku z roku 1999 se píše:
Co přesně ve článku stálo.
Zda autor na Flise Ruslana zapomněl.„ ,ZTRATIL SE UKRAJINSKY PES FLIS RUSLAN PROSIME VRATIT ZA VYNAHRADU ZAPLATIM 1000 KORUN.‘ Následovala adresa ubytovny někde v Nuslích. Dlouho jsem text studoval, a čím déle jsem tak činil, tím méně jsem z něho byl moudrý. Ukrajinský pes, to je rasa? Nebo se libovolný pes stane psem ukrajinským, jakmile ho nabude Ukrajinec? A co ten Flis Ruslan, je to jméno psa? Zatím jsem se nesetkal se psím jménem a příjmením.“
Článek jsem uzavřel konstatováním, že se rozluštění záhady Flise Ruslana nedoberu, a vyjádřil jsem obavu, že Flis Ruslan zatíží moji paměť tak, jako se Tih Minh natrvalo usadil v paměti mého otce. Opět ocituji: „Abych nedopadl jako můj otec, který v dětství viděl film Tih Minh a už jako velmi zralý muž láteřil: ,Tolik důležitejch věcí se mi vykouřilo z hlavy a takovou pitomost, jako je Tih Minh, si pamatuju...‘ Jsem zvědav, zda skončím s Flisem Ruslanem taky tak. Přijďte se mě zeptat za dvacet, pětadvacet let.“
Byly dvě možnosti. Buď Flise Ruslana pustím z hlavy, zapomenu na něj, anebo si ho zapamatuju a budu ho vláčet světem v batohu vzpomínek. Jenže život je složitý a dovede vytvořit nečekané varianty. Do svého batohu vzpomínek ho zařadil pan V.K. a usmyslel si, že se mě opravdu za dvacet let zeptá, jak to se mnou a s Flisem Ruslanem dopadlo. Je to úžasný osudový oblouk.
Nikdy se ani pan V. K., ani já nedozvíme, zdali chudák opuštěný Ukrajinec nalezl svého Flise Ruslana. Je jisté, že Flis Ruslan je už v psím nebi, ať už se tam dostal kdykoli. Absurdní jméno Flis Ruslan okupovalo dvacet let mysl pana V. K., a jenom proto, abych ho teď ujistil, že vichr událostí mi Flise Ruslana z paměti odvál.
Ale co když Flis Ruslan bude paměť pana V. K. okupovat trvale? Mohl by mě za to žalovat. U soudu bych se mohl hájit, že za všechno v podstatě může Tih Minh. Soudce by se divil, co je to za ptákovinu. Zapamatoval by si Tih Minh do smrti, čímž by se osudový kruh dokonale uzavřel.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
