Jejich posedlost přehledným vnitřním chodem vlastní strany se může při dnešní poptávce po všech možných formách transparentnosti jevit jako dobrý návyk. Přiznejme si ale jednu ošklivou pravdu: V politice je občas naprostá transparentnost na škodu. Zvlášť pokud to znamená vytahovat na světlo světa vnitrostranické půtky, jejichž medializace ještě nikdy žádné straně nepomohla. Není zatím důvod věřit, že Piráti budou výjimka.
Nikoho jsem nešikanoval, hájí se místopředseda Pirátů Michálek. Řada straníků žádá jeho rezignaci |
Údajné charakterové vady jejich místopředsedy Jakuba Michálka, druhého nejvýraznějšího Piráta, dodnes na lodi plavící se pod černou vlajkou zásadně nevadily. Nyní jsou však důvodem pro rezignaci dalšího místopředsedy Mikuláše Peksy, který Michálkovu údajnou šikanu podřízených odsoudil. Pokud bychom si navíc chtěli dovolit trochu cynismu, podotkneme jen, že Peksa je ve stranické hierarchii hned pod Michálkem a tedy jeho přirozeným nástupcem.
Místopředseda Pirátů Jakub Michálek s partnerkou Michaelou Krausovou sleduje v pražském štábu výsledky eurovoleb.
Nepřekonatelnou překážkou se pro osazenstvo pirátského plavidla se stalo Michálkovo chování až ve chvíli, kdy do jiného matoucího skandálu spadla jeho partnerka Michaela Krausová, shodou okolností předsedkyně zastupitelského klubu Pirátů v Praze.
Také ji smetla z paluby vlna porušování stranického kodexu o transparentnosti, když do svého veřejného diáře nezapsala schůzky osobního rázu s marketingovým bossem. Uniklé emaily, v nichž svému partnerovi píše o Pirátech jako o „straně kr**énů“, už jen dokreslily mozaiku toho, jak krásně se v průhledném domě bydlí.
Pokud si progresivní Piráti skutečně odhlasují Michálkův konec (i přes fakt, že už nehodlá kandidovat opět na místopředsedu), potvrdí se jedna historická poučka: „Revoluce požírá své děti.“
