Ten výsledek nespadl z měsíce. Již dosud v Durynsku vládli postkomunisté premiéra Bodo Ramelowa (sám je rodák ze Západu, pokládaný za realistu) v koalici se sociálními demokraty. Ale nedělní výsledek znamená, že Levice a AfD získaly celkem 54 procent hlasů. Že tradiční strany dále klesly – CDU o 12 procent a SPD o 4 procenta. Zklamáni jsou i Zelení. Ztratili jen desetiny procenta, ale v euforii z úspěšných evropských voleb to vnímají jako neúspěch.
‚Signál hrůzy.‘ Židovské organizace jsou pobouřeny úspěchem AfD v Durynsku |
Jak to celé interpretovat? V tom je háček. Prvoplánově se nabízí výklad ideologický. Levice se ztotožní s pohrobky komunismu, AfD s pohrobky nacismu a prohlásí se, že totalitáři v Durynsku získali absolutní většinu hlasů. V praxi to ale funguje selektivně. Cejch totalitářů se nalepí jen na AfD, kdežto Levice z toho vyjde jako strana sice poněkud ušmudlaná, ale pro sociální demokraty přijatelná k vládní koalici. Jenže po nedělních volbách už nestačí k ustavení většiny ani to.
Je tu ovšem i výklad jiný, který ale jen málokdo říká nahlas. A sice ten, že Levice i AfD jsou identitní strany na území bývalé komunistické NDR. Jak to koncem léta analyzoval Malte Lehming v listu Der Tagesspiegel: „Typickým voličem AfD není zaostalý či nezaměstnaný ztroskotanec, ale muž mladšího či středního věku, slušně vydělávající a s nadprůměrným vzděláním. Neženou ho ekonomické starosti, ale SOS témata. Odmítá přistěhovalectví, nové formy rodin, je skeptický vůči genderovým studiím i změně klimatu.“ Hlavní otázka potom zní následovně: Je i toto nepřijatelný rasismus? Pokud ano, pak budou východu Německa stále víc vládnout party odkázané na milost postkomunistů z Levice.
