Poslední slovo Radky Kvačkové: Nejsou lidi
Premium
Když prezident Zeman vysvětloval, proč uděluje Řád bílého lva šestadevadesátiletému válečnému veteránovi Emilu Bočkovi přesto, že už ho dotyčný jednou dostal, argumentoval odstupňováním: Má vyznamenání třetí třídy, teď dostává první třídu. Poslední žijící československý letec RAF si nejvyšší poctu jednoznačně zaslouží. Přesto si myslím, že za opakovaným oceňováním bude ještě něco jiného. Totiž skutečnost, že nejsou lidi.
Už dlouho slýcháme, kde všude se jich nedostává. Že chybějí v provozech a na stavbách, že není dost učitelů, policistů, strážníků, doktorů, sester... Ale pokud vím, nikdo ještě neupozornil na to, že lidi mohou chybět i na piedestalech. Piedestalem přitom nemyslím jen vyvýšené místo ve Vladislavském nebo jiném vznešeném sále. Piedestaly svého druhu jsou i titulní strany časopisů, obrazovky televizorů, plátna kin nebo rozhovory v rádiích. Koho tam najdeme? Většinou pořád ty samé. Člověk čte rozhovor s hercem a už tuší, co bude v dalším odstavci, protože před týdnem slyšel skoro totéž v jedné televizní talkshow. Nebo dokonce ve dvou.
Někdo řekne, že možná máme příliš piedestalů, ale těch my potřebujeme spíš víc než míň, protože vyčnívání je důležité. Kdyby nikdo nevyčníval, byl by život plochý a šedivý. Nebylo by ke komu se vztahovat, koho obdivovat ani zesměšňovat. Takže otázka spíš zní – jak všechny ty piedestaly obsadit, když ikon není dost a některé se ještě ofrňují.
V té souvislosti mě napadlo, jestli není čas poohlédnout se v zahraničí. Ono se to tedy už trochu dělá. Například v tom Vladislavském sále přebírala letos jedno z vyznamenání vdova po někdejším vídeňském primátorovi (a mimochodem, vypadala ze všech nejvděčnější). Zázraky ze světa ale zřejmě očekávat nelze. Třeba mladou švédskou aktivistku Gretu Thunbergovou si půjčují na piedestaly v mnoha zemích a teď se zdá, že už toho má děvče dost. Ekologickou cenu, kterou uděluje Severská rada, nedávno odmítla přijmout s tím, že ekologické hnutí nepotřebuje další ocenění, ale naslouchání.
Konkrétně naslouchání vědcům, kteří varují před ekologickou katastrofou. Zní to docela rozumně. Jen si nejsem jistá, jestli by svět na Gretu tolik dal, kdyby odmítala pocty hned od začátku. Nebo kdyby si jí před tím švédským parlamentem, kam chodila (nebo snad pořád ještě chodí) každý pátek demonstrovat s transparentem, nevšimly televize a noviny. Ale v tom bude asi know how celebrit, že dokáží rozpoznat, kdy ještě média, ceny a medaile potřebují, a kdy naopak už média a medaile potřebují je.
Nemůže být pochyb, že první případ platí, když chcete prosadit myšlenku, prodat knížku, kterou jste napsali, nalákat lidi na výstavu, kterou jste připravili, případně na film, který jste právě natočili. Druhý, když si s vámi chce udělat selfíčko i strážník, který vám chtěl původně dát pokutu.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
