Poslední slovo Radky Kvačkové: Talent na dárky
Premium
Nemám nadání na dárky. Pro příští týdny handicap. Všimněme si, že handicapy se projevují sezonně. Například v lednu nebo v únoru si nejspíš nikdo nevšimne, že neumíte zavařovat, ale možná se přijde na to, že nezvládáte napsat daňové přiznání, případně vycházet s penězi, aby zbylo na ty daně. Květen mě vždycky znervózňoval kvůli lásce. Obstarat si lásku, nota bene v ten správný čas, může být někdy ještě těžší než obstarávat dárky.
Za minulého režimu jištěného ostnatým drátem se mi opakovaně v noci zdávalo, že mě pustili na půl dne ven a já měla hodinu na to, abych mohla nakoupit v nejbližším obchodním domě na západ od našich hranic pro sebe a rodinu, co stihnu. Ve spěchu blízkém panice jsem brala z regálů barevné punčochy, nápadité ponožky, měkoučké kozačky, ještě měkčí mikiny a zoufala si, že nestihnu drogérii. Teprve s nástupem hojnosti i u nás jsem pochopila, že to bylo dobře. V drogériích, přesněji řečeno v odděleních kosmetiky přetékajících zbožím, bývám totiž nešťastná.
Třeba loni, když jsem nevěděla, co koupit pod stromeček, mi někdo poradil, ať zkusím nějaké luxusnější šampony, že s těmi nemůžu nikdy nic zkazit. Jenže jak já mám poznat, co jsou šampony, když to na nich není napsané, anebo je to napsané tak malým písmem, že bych musela nosit na nákupy lorňon? Na zboží se dneska nepíše „šampon“ nebo „kondicionér“, nýbrž například „Head & Shoulders“. Na obalu ještě stojí, že jde o „3Action formula“ a k přečtení bez lorňonu je i nápis „refreshing tea tree“, což budí dojem čaje. Nevím, proč to tak je, ale už vím, že ta růžová věc, kterou jsem si několik let matlala tváře, protože jsem si myslela, že je to tvářenka, byly ve skutečnosti oční stíny. Schválně jsem se byla potom podívat, co je napsáno na té tvářence. Jestli myslíte, že „tvářenka“, tak jste na omylu. Na krabičkách stojí „Estée Lauder“, „Perfect“ nebo „Really me“ (asi že uvnitř jsem opravdu já).
Letos jsem měla chvilku dojem, že ke mně dárky míří samy. Na Facebooku jakási firma nabízela zajímavé udělátko na drcení česneku. Hned jsem jedno objednala, že vymyšlenost vyzkouším a když se osvědčí, potěším jí hned několik blízkých. Žel, muselo se platit předem. Za šest neděl nepřišlo nic.
Nějakou dobu jsem si myslela, že umím kupovat knihy. Doma mě chválili, avšak četli málo. Místo čtení klikají. Vyklikají si všechno, co chtějí, co potřebují i co je těší. Vůbec nevím, jak je obdarovat nad to. Přitom někdo ví a umí. Druhá tchyně uplete pro deset lidí deset různých čepic, jednu hezčí než druhou, koupí vám přesně tu šálku, po které dlouho toužíte a nikdy jste na ni nenarazili, umíchá pleťový krém podle vlastního receptu, a to všechno zabalí do balíčků, které samy o sobě jsou uměleckými díly. Trochu jí závidím. Tedy jen teď před Vánoci, protože i závist bude asi sezonní.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
