Pro druhé ambiciózní snažílek, který místo toho, aby se věnoval pančování lihu (což měl jako šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na starosti), tak se v touze po mediální slávě vrhl do špinavé politické hry. Šlachtovi fanoušci dodnes oslavují, že sťal hlavu korupční hydře. Odpůrci trpce dodávají: máme zcela zbytečných 47 mrtvých z metanolové aféry, ale hlavně, že se vyšetřují kabelky Jany Nečasové (dříve Nagyové). A tak dále, až do úplného vyčerpání obou znesvářených stran.
Robert Šlachta odchází z Celní správy. Bezpečnostním složkám bude chybět, myslí si Bradáčová |
Zkrátka a dobře: spor o Šlachtu je v posledku sporem o pojetí politiky i význam trestního práva. A i kdybychom přijali za své obě argumentační linie, tedy že Robert Šlachta je zároveň odvážný a neúplatný policajt a zároveň naivka, který se ve svém jakobínství nechal zamotat do velkého politického převratu, spor o Šlachtu tím nezmizí.
Dotyčný nyní odešel od celní správy a říká, že by chtěl nadále „sloužit státu“. Je to poměrně zvláštní: kdyby chtěl opravdu sloužit státu, mohl stále pracovat jako elitní policista v elitní Národní centrále proti organizovanému zločinu. Ale od policie odešel právě ve chvíli, kdy se jeho útvar slučoval s jiným. Jinak řečeno: sloužit ano, ale jen když já budu šéf. Otázka dneška pak zní: míří Robert Šlachta do politiky, chce být, dejme tomu, ministrem vnitra?
Možná by se dalo říci, že to je jediné, na čem by se mohli jeho příznivci i odpůrci shodnout: Běžte do politiky, Roberte! Jedině „lid, jenž je zdrojem veškeré státní moci“ může říci, zda touží po takové spravedlnosti, kde jsou drobné ženy eskortovány v policejním medvědovi, kde se pod záminkou vyšetřování spiknutí odposlouchává intimní život premiéra a kde se o půlnoci zatýkají generálové rozvědky kvůli překročení pravomoci.
