Poslední slovo Karla Olivy: 1939 a dnešek
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Často se mluví o „osmičkových“ rocích. Když se ale bilančně podíváme, co že jsme si letos připomínali, vyjde z toho, že přinejmenším ve 20. století byly i „devítkové“ letopočty nezanedbatelné: pochmurný rok 1939, který přinesl březnovou německou okupaci a listopadové uzavření českých vysokých škol, rok 1969 s lednovou obětí Jana Palacha a dubnovým plénem ÚV KSČ, jež odstartovalo normalizaci, no a konečně události roku 1989.
Trochu se mi ale zazdálo, že ty letošní připomínky ponuře složitého roku 1939 byly až trochu příliš „čechocentrické“. To nepřekvapuje u 15. března, i když i ten měl své mezinárodní dopady, neboť o nesmyslnosti appeasementu definitivně přesvědčil i jeho do té doby skalní zastánce. Ale přece jen by se v zájmu historické pravdy mělo říkat i to, že 1. září toho roku nezaútočila na Polsko jen třetí říše, ale časně ráno téhož dne překročilo bez vyhlášení války polské hranice i vojsko slovenského štátu (zčásti to ovšem byly hranice vzniklé polským záborem po mnichovské dohodě…).
Zrovna tak bylo dost ticho po pěšině ohledně data 17. září, kdy Polsko, bránící se útoku ze západu, napadl z východu Sovětský svaz. Decentně se přešlo i výročí přehlídky, kterou v Brestu Litevském 22. září společně uspořádaly wehrmacht a Rudá armáda u příležitosti předání Němci dobytého města Sovětům v souhlase s paktem Ribbentrop–Molotov.
A ani teď, na přelomu listopadu a prosince, se u nás nijak výrazně nepřipomínalo 80. výročí počátku konfliktu, jemuž se dnes říká zimní válka, čímž se míní vpád Rudé armády na finské území. Je zejména potřeba si připomenout, jak velmi výrazně se podobal jen o čtvrt roku předcházejícímu německému přepadení Polska.
Roku 1934 byla uzavřena německo polská smlouva o neútočení a na 10 let potvrzena předchozí sovětsko finská smlouva o neútočení. Na jaře 1939 Německo požadovalo od Polska územní ústupky v okolí Gdaňsku, které Polsko odmítlo. Na podzim 1939 SSSR požadoval od Finska územní ústupky v okolí Leningradu, což Finsko odmítlo.
Německo pak vypovědělo smlouvu o neútočení, a aby získalo „zdůvodnění“ pro napadení Polska, zinscenovalo přepadení německého rozhlasového vysílače v Hlivicích členy SS převlečenými do polských uniforem. 1. září pak zaútočilo. Aby Sověti „zdůvodnili“ přepadení Finska, fingovalo sovětské dělostřelectvo ostřelování vlastní pohraniční vesnice Mainila a tvrdilo, že útok přišel z finské strany.
Poté SSSR vypověděl smlouvu o neútočení a 30. listopadu Rudá armáda překročila bez vypovězení války hranice. Sovětský svaz hned nato ustavil „vládu Finské demokratické republiky“ v čele s pravověrnými finskými komunisty, která se ovšem neujala – což nás vzpomínkou na „dělnicko rolnickou vládu“ ze srpna 1968 obloukem vrací ze světa zase domů. A také nás poučuje o tom, že jistá východní velmoc mění v čase svůj název, leč nikoliv své agresivní zvyky. Ani dnes ne.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
