Jednání legální, leč bezpochyby problematické – zvláště když vezmeme v úvahu, že právě teď úřady schvalují koupi několika TV kanálů v pěti středoevropských zemích, včetně nejvlivnějšího českého média: TV Nova.
KAMBERSKÝ: Také milujete Klause juniora? |
Petr Kellner rád opakuje, že jeho firma se nemíchá do politiky, ale to prostě není pravda. Úspěch PPF v Číně je zcela zásadně svázán s vstřícností čínských politiků, a nepřímo tedy i s vstřícností Česka k Číně samotné. Jak před lety řekl generální ředitel a minoritní akcionář Home Creditu Jiří Šmejc: „PPF a Home Credit – a my jsme na to pyšní – stály u zrodu té iniciativy, která, myslím si, vedla k obrodě česko-čínských vztahů.“
Kruciální otázka, nad níž dnes dumá zbytek trhu, zní: Jak bude vypadat zpravodajství TV Nova o Číně? Jak bude vypadat její referování o politicích, kteří jsou ke komunistickému režimu kritičtí?
Možná namítnete, že vidím mrvu u jiných a břevno v oku vlastním přehlížím. Dovolím si nesouhlasit: střet zájmů Andreje Babiše je očividný, probírá se šest let neustále a řeší jej, jak všichni víme, i Evropská komise. Těžko najít voliče, jenž by o Babišově konfliktu nevěděl.
Na webu iDNES.cz lze nalézt velezajímavý rozhovor s hercem a režisérem Jiřím Strachem. Velmi jemný katolický intelektuál popisuje trable při natáčením pohádek, nečekané obtíže v roli kruciferáře na pohřbu Karla Gotta, ale odpovídá i na otázky, proč se nikde neobjevil při oslavách třicátého výročí revoluce a proč nebyl ani na Národní třídě.
KAMBERSKÝ: K soudu? Ano! Důležitější než Čapí hnízdo je střet zájmů |
„Můžu tisíckrát nesouhlasit s různými politiky, ale když jdou položit květinu vybojované svobodě, jako slušně vychovaný člověk bych na ně nedokázal křičet, že jsou to zmrdi a svině – jako se třeba křičelo na toho Václava Klause mladšího. A teď řeknu – ano, nemám rád komunisty, nikdy jsem je nevolil a nepodporoval a jsem rád, že jsme je v osmdesátém devátém smázli, ale styděl bych se Vojtěchu Filipovi říct vulgární slovo. To se prostě nedělá. Umenšil bych ne jeho, ale sebe. A protože jsem měl pocit, že společnost je dnes tak emotivně přepjatá, tak jsem ani na tu Národní třídu nešel – nechtěl jsem vidět na vlastní oči tu rozhádanost, tu nenávist. Chci si v sobě podržet zbytky listopadového étosu, že nejsme jako oni.“
Strachova slova jsou podle mě smutným popisem toho, co je na současné společenské debatě nejsmutnější: osobnosti Miloše Zemana a Andreje Babiše spolu s „echo chambers“ sociálních sítí vedou k tomu, že nejednomu člověku se tmí před očima a zapomíná i na to, čemu pan Strach říká slušné vychování.
Řečeno ošklivým bonmotem: Existuje tu malá, leč ale nenulová množina lidí, která ačkoli sama sebe vnímá jako součást velké rodiny Pravdy a Lásky, ve skutečnosti šíří zlobu a nenávist.
