Byl jsem upozorněn, že film pro děti Ledové království 2 je plný pokrokářské ideologie, ať se prý na to podívám. Vydal jsem se do kina s mladší dcerou, které se velice líbil – prý je lepší než Ledové království 1. A skutečně, film je technicky dokonalý, jako snad vše z Disneyho dílny. Melodie hlavní písně filmu je nádherná; a dokonce i některé písně další, ne všechny, jsou v českém dabingu zpívány nikoli falešně.
‚Vznik Ledového království 2 vyžadoval trh, ne příběh.‘ Podle recenzí je novinka dobrá, ale nepřekvapí |
Upřímně, ten film nebyl tak špatný, jak jsem se obával. Čekal jsem, že v důsledku globálního oteplení (změn klimatu...) v Ledovém království všechen led roztaje a všichni lidé, sněhuláci i sobi budou mít jen dvanáct let života, pokud nepřejdou na uhlíkově neutrální ekonomiku… Ale naštěstí ne, takto průhledné to nebylo. Přesto jsou ve filmu přítomny dvě pokrokářské, „progresivní“ ideologie; jedna, v silnější podobě, Rousseauova o „ušlechtilém divochovi“; a druhá, v mírnější podobě, environmentalistická o tom, že civilizace devastuje životní prostředí.
Pozor, následuje spoiler.
Rousseauův omyl
Film začíná, když rodiče, král a královna, vysvětlují svým malým dcerám, že existuje kouzelný les, ve kterém žili jednodušší, leč hodní lidé. Dědeček malých princezen na znamení přátelství kdysi postavil přehradu, jejíž hráz spojovala jeho království s kouzelným lesem. Pak na slavnosti z ničeho nic, překvapivě, tito hodní primitivní lidé zaútočili na dědečkovu delegaci a začali její členy zabíjet; jejich otec, tehdy jako malý kluk, se zázrakem zachránil.
O tucet let později po smrti rodičů je starší princezna královnou a slyší zvuky, které ji nutí jít hledat kouzelný les. Zároveň se v jejím hlavním městě bouří živly; země, vzduch, voda, oheň… Hrozí ekologická katastrofa. Výprava se vydá do lesa a zjistí, že to bylo jinak, dědeček byl padouch, který postavil přehradu, aby zbavil kouzelný les a jeho hodné, jednoduché obyvatele vody, a zrádně zavraždil jejich náčelníka, až pak se tito domorodci bránili.
Dále zjistí, že maminka obou princezen byla domorodka, která zachránila jejich otce. Mladší princezna se rozhodne odčinit křivdu tím, že zboří hráz, i za tu cenu, že voda zaplaví, smete a zničí hlavní město jejího království. Nakonec se tak nestane, protože starší dcera má zázračné schopnosti; ta se rozhodne zůstat se svým lidem v kouzelném lese a její mladší sestra se stává novou královnou. Happy end.
  |
Co tomu můžete vytknout z ideologického hlediska? No, pokud zastáváte určitou ideologii, oceníte, že je tam hodně žen ve vedoucích pozicích, ale naopak vynadáte tvůrcům, že příliš málo kladných barevných postav, jen jeden černošský důstojník, tj. vlastně člověk ve služební pozici, ale jinak žádná rasová diverzita, všichni ostatní jsou liliově (či přesněji sněhově) bílí.
Hrůza. A taky žádná explicitně LGBT, ABCD, XYZ + (s důrazem na to „+“) postava. Ten film je nepřijatelně „heteronormativní“. Ale víte dobře, že toto není ideologie, jejímž bych byl velkým fanouškem. Mě na tom filmu (a mnoha dalších, o tom za chvíli) vadí něco jiného: Rousseau.
Jeho představa, že člověk se rodí jako dobrý a ušlechtilý a následně ho zkazí civilizace, tedy společenské zvyklosti a instituce. Např. soukromé vlastnictví, církev, monarchie či dnes bychom řekli „kapitalismus“. Proto lidé jednodušší, tj. primitivní, tj. divoši jsou ušlechtilí, zatímco my civilizovaní jsme pokrytci, cyničtí, zlí a zákeřní.
Invaze barbarů
Proti tomu stojí názor starý jako Genesis (I. kniha Bible) a velký kritik Rousseaua v 18. století Edmund Burke. Podle tohoto názoru se člověk rodí jako bytost narušená, morálně nedokonalá (teologicky: zatížená dědičným hříchem), slabá a chybující. Mnohé lidské impulzy jsou šlechetné, ale mnohé hanebné. Člověk není bytost pouze dobrá nebo pouze zlá, je smíšená. A je to právě civilizace a civilizovanost, jež nás učí ty špatné impulzy držet na uzdě.
Rozum a svědomí mají ovládat vášně, touhy a žádosti. Vášně, touhy a žádosti – jíst, pít, spát, odpočívat, sexuální touha, atd., nejsou nutně zlé, ale mohou být, pokud jsou nekontrolované, destruktivní. Jsou přirozené v tom smyslu, že jsou nutné pro zachování jednotlivce i lidského rodu – civilizace samotné –, ale rozum a svědomí mají mít nad nimi kontrolu; rozhodnout kdy, kde, s kým, jak, jakým způsobem, za jakých okolností se jim podvolíme.
Není žádným tajemstvím, že ve sporu Burke versus Rousseau stojím na straně Burka. Ale onen rousseauovský motiv je silně přítomen v západní literatuře i kinematografii. Např. Emilio Salgari, jeho romány a na jejich motivy natočené filmy Černý korzár, Sandokan.
V obou případech zločinec, tj. pirát, ve skutečnosti nejspíš vrah, lupič, násilník a asi i otrokář je kladnou postavou, zatímco síly řádu a civilizace, ať už Španělé v Latinské Americe, či Britská východoindická společnost na severním Borneu, jsou záporné. Nebo vrchol tohoto žánru, film Avatar. Abych parafrázoval Oscara Wildea, když to člověk vidí, musí mít srdce z kamene, aby nesympatizoval s tím sadistickým plukovníkem.
Ve skutečnosti divoši nebyli ušlechtilí. Byli krutí. A nezřídka kanibalové. To civilizace vymýtila.
Každou minutu, každou vteřinu dochází k invazi barbarů do naší civilizace. Jsou to novorozenci. My máme 15 až 18 let na to, abychom je civilizovali. Naučili základním civilizačním návykům. Aby si myli ruce, aby se vůbec myli, čistili zuby, vzdávali úctu starším (např. svým rodičům) a aby se mladí kluci chovali s úctou k mladým slečnám. Pokud se nám to povede, civilizace přetrvá; pokud ne, civilizace končí a barbaři ji dobili… Chápete, jak to myslím. Míním, že o sporu civilizace versus „ušlechtilí divoši“ by se mělo více přemýšlet.
Když je přípustné zabít
A za druhé, film sugeruje, že civilizace vede k ničení životního prostředí.
Ne nutně; může i nemusí. Temže, Seina, Rýn, Tibera, Vltava a Labe jsou dnes čistší, než byly v 50. letech 20. století, na vrcholu špinavé průmyslové výroby. Blahobyt a prosperita, které umožňuje a podněcuje „kapitalismus“ (systém svobodné lidské tvořivosti), vedou k větším environmentálním a ekologickým ohledům. Nevěříte? Které městské části jsou čistší a s menším množstvím smradlavých odpadků na ulicích; ty bohatých, nebo chudých?
Myšlenka, že pro to, aby byl zachráněn les jednodušších lidí („ušlechtilých divochů“ Rousseaua), je přípustné zničit, zaplavit, vymazat z povrchu zemského civilizaci, hlavní město království (byť se tak nakonec nestane), je strašná. Ve jménu záchrany environmentu je přípustné zabít, zavraždit civilizaci… Je to vlastně obhajoba genocidy z ekologických důvodů. Máme přece jen dvanáct let; pak nastane apokalypsa… Tento film obhajuje genocidu; genocidu polis, protože kdysi předkové spáchali jakési hříchy. Genocidu!
Není to ta hranice, na které bychom se měli zastavit?
Mě nutně nevadí ideologické podbarvení filmů. Za nejlepší levicově-liberální („progresivní“) film všech dob považuji Dvanáct rozhněvaných mužů z 50. let s Henrym Fondou v hlavní roli (jednoho z členů soudní poroty hrál i náš „George“ Voskovec). To byla levice v té nejlepší podobě: racionální diskuse, nikoli demonstrace; konverzace, nikoli slogany; přesvědčování, nikoli vulgarismy a bordel. Nakonec dvanáct bílých blahobytných mužů středního a vyššího věku osvobodí chudého mladíka, příslušníka barevné menšiny, obžalovaného z vraždy; všichni, včetně něho, očekávali verdikt „vinen“.
Mám jen obavu, že ten film dnes levice považuje za beznadějně konzervativní, ba až reakcionářský: byli to muži, žádná žena (natož transžena); bílí, žádný černoch; blahobytní, žádný chudý; středního a vyššího věku, žádný mladý aktivista z Berkley v triku Antifa...
(A který byl nejlepší pravicově-konzervativní film všech dob? Dobrá otázka. Každý film až do druhé poloviny 60. let byl konzervativní. Ale ten nejlepší? Tak za posledních třicet let, od pádu komunismu, můj první nástřel:
Nejlepší libertariánský: Děkujeme, že kouříte – lépe krabička cigaret, láhev whisky, revolver s plným bubínkem než diktatura byrokratů.
Nejlepší konzervativní: Na Hromnice o den více – ze svého očistce, každý den to samé, se vymanil tehdy, když s hodnou dívkou nechtěl jen spát, ale skutečně se do ní zamiloval.
Nejlepší antikomunistický: Životy těch druhých – vysvětluje, proč a proti čemu jsme vlastně bojovali; že je lepší risknout nukleární válku, ano, než aby celý svět byl jako bývalá NDR.
Buďte celebritami
Kdysi, před více než deseti lety, jsem slyšel přednášku, v níž přednášející (John O’Sullivan) zmínil, že lidé pravice (klasičtí liberálové, konzervativci, antikomunisté) byli dobří jako političtí myslitelé, ekonomové, stratégové a státníci, leč fatálně podcenili kulturu. Politika může přinést okamžitá rozhodnutí, ekonomika střednědobá, leč dlouhodobě charakter společnost určuje kultura, široce chápaná. Souhlasím.
Takže kdyby se mě dnes mladá slečna či mladý muž zeptali, „co máme dělat pro záchranu civilizace proti barbarům, tj. jak máme být nejefektivnějšími konzervativci“, odpověděl bych jim:
„Nebuďte politiky, nebuďte ekonomy, nestudujte různá ‚studia‘, netrapte se tím, zda nejdřív bombardovat Írán, nebo Severní Koreu (nakonec stejně budeme muset bombardovat režimy oba a ty země od nich osvobodit), ale buďte vynikajícími umělci; spisovateli, básníky, malíři, sochaři, hudebními skladateli, dramatiky, režiséry, herci a zpěváky.
Celebritami. A nestyďte se otevřeně v médiích říkat, co si myslíte, jaké hodnoty vyznáváte, jaké postoje zastáváte, a proč.“
Ledové království 2? Líbivá banalita. Dětem bych to nezakazoval. Ta melodie je přece tak krásná…
