V Rakousku dnes nový, 33letý premiér prohlašuje, že v Evropě nastala doba smíření ekonomiky a ekologie a že jeho vláda pro to udělá maximum, včetně plánu dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2040. Rakouská vláda uvádí, že právě malé země Evropy by měly ohledně klimatu jít příkladem světu. Obratem chtějí zdražit leteckou dopravu a zlevnit vlaky.
Praha nebude na Petříně kácet stromy ani stavět veřejné toalety. Nepočítá ani s restaurací |
Naopak v českém půlnočním království počínajícího izolacionismu se v jalových projevech prezidenta Miloše Zemana a šéfa Senátu Jaroslava Kubery objevila xenofobně stejná a již notně obehraná nota jakéhosi matně definovaného zeleného nebezpečí ve tvaru tsunami, plížícího se (tentokráte a již opět ze Západu) rychlostí zvuku. No ještě že ne rychlostí světla, to by k nám už konečně rozum dolétl ihned.
Hradně-senátní propaganda
A právě rozumu a zhroucení jejich dinousauřího světa, pozic a narcistní pozornosti, a tím i jejich prebend napojených jednak na stát a jednak na ropné a zbrojní firmy, které nechtějí měnit kurz, se naši ústavní apologeti bojí nejvíce. Proto ona křečovitá hysterie vyšperkovaná nesmyslnými bonmoty, které si nezadají se středověkým tmářstvím, fašistickou propagandou či komunistickou jalovostí.
Zeman se dokonce přestal kontrolovat natolik, že zařadil výroky o klimatu zpochybňující vědu, čímž Českou republiku minimálně zahraničně politicky znemožnil, zostudil a zařadil naši zem na jakousi vyšinutou kolej rovnou vyznavačů placatosti Země. Je to o to více zneklidňující, že se tato hradně-senátní propaganda zcela odchyluje od vládního postoje, který jasně vymezuje klima jako problém a navrhuje jeho řešení na stovkách stran textu, které zkostnatělí státníci patrně nikdy ani neviděli, jinak by nemohli říci svá slova!
Berousek nemá zaměstnance a zlobí ho legislativa, proto přestane kočovat. Ušetříme a budeme mít klid, říká |
A jelikož nejsou naši staříci schopni už nic nového vymyslet, vsadili opět na opakování stokrát osvědčeného postupu, na který jimi roky manipulovaná veřejnost stále slyší: rozdělit lidi na my a oni, onálepkovat zelené, do kterých tu nejdříve kopali již komunisté a po roce revoluce nejen tento kopací míč s metodickým cynismem převzal Klaus a mnoho dalších včetně nynějšího prezidenta a šéfa Senátu, a vymezit se vůči „zeleni“.
Zelení jsou těmito pány představováni až s goebbelsovskou precizností stále dokola ve lživém obrazu (třídního) nepřítele pokroku, ekonomického rozvoje bez hranic a tak podobně.
Neschopnost reflektovat globální potíže
Je prakticky stěží uvěřitelné, že tito naši ústavní dinosauři apelují na nízké pudy laické většiny a neštítí se v Čechistánu k tomu využít ani svátky. Ale občané semletí komunismem a většinově pospávající mládež snese všechno, popřípadě ani netuší, že se nějaké projevy odehrály, případně část věří, že to plácání nikdo v zahraničí neuslyší. Je k neuvěření, že někteří politologové označili tyto průjmovité výlevy za státnické nebo dokonce umírněné.
Naskýtá se tedy otázka, co vlastně ve skutečnosti prázdná slova obou staříků ukazují.
Pod pokličkou zdravého zemědělství. Podle dotační kontroly mrháme místem, říká biofarmářka |
Prvně k formě: starší vzpomenou, že komunisté prakticky totožně varovali před nebezpečím ze Západu, jak vtipně glosoval ve své písni Pepa Nos: „ Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej.“ Jen se neblížil rychlostí zvuku.
K tématu: V projevech uvedený (osobní, nikoli státní!) postoj zmíněných nejvyšších státních činovníků ukazuje, že náš stát chroupe prázdnou slámu, přešlapuje na místě a není schopen reflektovat globální potíže a z nich plynoucí výzvy.
Je načase, aby se otěží ve státě chopili skuteční experti a naše země mohla, jako několikrát v minulosti, zařadit 5. rychlostní stupeň, a ne omylem zpátečku, jak bylo oběma předvedeno. Aby se to ale mohlo naplnit, je potřeba ukončit éru démonizace zeleného myšlení a odstranit ekologický analfabetismus jako nástroj politiky.
Autor je ekolog a vodař, je členem Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu při Radě vlády pro trvale udržitelný rozvoj.
