Řekl: „Pokud jako absolventka právnické fakulty a členka KSČ v roce 1979 nevěděla, kdo je JUDr. Urválek, musela být dementní. Pokud to věděla, a přesto s ním publikovala, musela být morálně otrlá, a pokud to navíc dnes zapírá, je nevěrohodná. Tak či onak je nezpůsobilá zastávat funkci, která mj. vyžaduje i jistý stupeň odvahy se znelíbit stávající moci.“
Hradní střet Jaromíra Soukupa. Končí pořad Týden s prezidentem, magnátovy vztahy se Zemanem ochladly |
Téměř všeobecně sdílený názor, že osmadvacetiletá absolventka právnické fakulty musela v roce 1979 vědět, kdo to byl Josef Urválek, je silně ahistorický. Politické procesy první poloviny 50. let byly jedno z největších tabu normalizačního režimu. Veřejně se o nich vůbec nemluvilo, neexistovaly žádné historiahcké studie, o mechanismu procesů něco tušil pouze úzký kroužek zasvěcených. Pro vládnoucí komunisty šlo často o osobní trauma, které se snažili vytěsnit nejen z veřejného prostoru, ale i vlastního vědomí – viz Gustáv Husák.
Argument, že o procesech se přece mluvilo v roce 1968, nemusí být vůbec validní pro případ Heleny Válkové. Jistě, během pražského jara se o procesech psalo, vzniklo sdružení bývalých politických vězňů K 231, ale problém zajímal zejména postižené, kteří usilovali o rehabilitaci. Helena Válková se narodila v roce 1951 (tedy shodou okolností mezi dvěma nejznámějšími procesy, kde svou hanebnou roli sehrál Josef Urválek) v Chlumci nad Cidlinou, pochází nicméně z česko-německé rodiny z Opavy. V roce 1968 jí tedy bylo sedmnáct a pravděpodobně končila střední školu.
Proč by se sedmnáctiletá maturantka z maloměsta měla zajímat o politické procesy, a speciálně o osobu jednoho z někdejších prokurátorů? Josef Urválek byl do Výzkumného ústavu kriminologického při Generální prokuratuře „uklizen“ již v roce 1963, kromě jednoho rozhovoru v roce 1968 se nijak veřejně neprojevoval. Za normalizace bylo už jeho jméno úplně tabu, a pokud někteří jeho starší kolegové v ústavu (osazenstvo se silně proměnilo po čistkách počátku 70. let) věděli, co dělal v 50. letech, měli sto a jeden důvod nemluvit o tom s nikým dalším, natožpak s nezkušenou absolventkou, která z kariérismu vstoupila do komunistické strany.
Kabinet jednal o konci Válkové, o jejím dalším působení ale nerozhodl. Sama rezignovat nehodlá |
Článek publikovaný s Urválkem je odbornou studií o ochranném dohledu, který v roce 1979 ještě nebyl zneužíván proti disidentům. V roce 1984, kdy Válková publikovala svou kandidátskou práci Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy, už sice zneužíván byl, je ale otázka, jak by se mladá výzkumná pracovnice mohla o této praxi StB vůbec dozvědět.
Intelektuální elity, k nimž nepochybně patří Michael Žantovský, mají tendenci pohoršovat se nad neznalostmi obyčejných lidí. Výsledky nějakého testu všeobecného rozhledu mezi absolventy dnešní právnické fakulty by nás nepochybně velmi pobavily, zejména kdybychom se jich ptali na jména právníků, kteří před třiceti lety něco provedli a před deseti lety poskytli jeden rozhovor tisku. Intelektuální elity by nicméně měly být schopné rozlišit, co je vážné obvinění a co je jen manipulace jednoho zpolitizovaného historika a nevěrohodného informačního serveru.
