Problém není v tom, že by neměla program. Jen ho není příliš vidět a není jasné, kde by strana vzala peníze na své předvolební sliby. Zároveň ale, a to je ještě větší problém, je většina jejích politiků buď zoufale nudná, nebo jim chybí zaujetí, či od nich slyšíme spíše o komunálních než o celostátních tématech. Nebo všechno najednou. Není divu, že málokdo na kongresu věřil předsedovi Fialovi jeho malování světlých zítřků, kde se ODS po parlamentních volbách v roce 2021 „vrátí do středu vládní politiky“ a bude spoluformulovat vládní program.
Petr Fiala byl opět zvolen předsedou ODS, podpořilo ho přes 90 procent delegátů |
Kvůli tomu ale ostatně zůstal Fiala šéfem ODS. Kromě toho, že většina delegátů mu je vděčná za to, že straně pomohl v době jejího hlubokého úpadku, jde o to, že to bude právě Fiala, kdo nakonec ponese odpovědnost za volby, které asi nedopadnou pro ODS právě nejlépe. Zkrátka plánovaný zmar. Výjimkou z této pochmurné atmosféry v ODS byl jen Pavel Novotný, svérázný starosta pražských Řeporyj a bývalý bulvární novinář, který neočekávaně kandidoval na místopředsedu strany.
Jenže ani on nepředložil reálný recept na vítězství. Burcoval, ale nabídl jen sebechválu, peprné výrazy a nápad prezentovat se bulvární populistickou formou. Jenže to u konzervativních voličů moc nefunguje, pokud to dělá celá partaj. Zejména jde o stranu, která není založena jen na svém vůdci. Vystrkuje-li nahý zadek jeden člověk, jako to udělal kdysi Novotný, je to pro některé voliče zajímavé. Pokud to dělají naráz stovky lidí, je to nuda.
ODS je tým, který nemá vůli dávat góly a vyhrávat. Čeká, až se vymění kapitán, nebo se některý z hráčů snaží hrát mimo lajny. Nefunguje to a není divu. ODS tak zůstává v zápase o vládu ještě nějakou dobu mimo hřiště, na lavičce. A musí doufat, že je to pořád ještě střídačka, ne lavička diváků.
