Město, charita i další neziskové organizace přitom poskytují těmto lidem přístřeší v azylových domech, noclehárnách, nízkoprahových centrech nebo domovech se zvláštním režimem. Lidem bez domova jsou schopni nabídnout nejen teplo a stravu, ale i dlouhodobou pomoc – například s oddlužením, hledáním práce nebo přechodným ubytováním. Pro velké množství bezdomovců je však život na ulici jejich identitou, vnímají jej jako zcela normální a fungují podle vlastního systému hodnot. Pomoc od společnosti nevyhledávají a nemají o ni často ani zájem. Řada z nich je už možná za bodem, kdy byl jejich návrat do společnosti ještě reálný. Tito lidé bohužel vytvářejí celkový obrázek o bezdomovcích.
Nesmíme však zapomínat na to, že většina lidí se na ulici dostala vlivem tragické životní události, ztráty práce, zadlužení nebo nefunkční rodiny. Svou situaci často řešit chtějí a pomoc skutečně vyhledávají. Těmto lidem bychom tedy měli nabídnout pomocnou ruku a pokusit se je vrátit do společnosti. A pokud jim pomoci nemůžeme nebo nechceme, neměli bychom je alespoň zatracovat a házet do jednoho pytle s těmi, kteří o tuto pomoc nestojí.
RICHARD VEREŠ, STAROSTA MĚSTSKÉ ČÁSTI, ANO
