Lidovci se mezi „malými“ stranami mohou cítit nejkomfortněji. Průzkumy jim pravidelně nehlásí, že by byli pod pětiprocentní hranicí, která věští konec ve sněmovní politice, mají solidní regionální základnu v obcích i krajích a relativně věrný a vytrvalý elektorát. Jenže podíváte-li se na tuhle situaci optikou, která není rozmlžena ošidným konstatováním, že například TOP 09 je na tom hůř, vyhlídky nejsou růžové.
KOPECKÝ: Okoukaní lidovci? |
Dosluhující předseda Marek Výborný sliboval stranu rozhýbat, a stal se opak, konzervativní struktuře se povedlo eliminovat jakoukoli změnu. Lidovci neoslovují ani nové voliče, v mnoha krajích je naopak atribut konfesijní strany brzdí. Jako konzervativci čelí obtížnému úkolu, musejí se změnit, nezradit své hodnoty a najít témata, která budou široce přijímána. Prozatím jsou zapsáni jen jako propagátoři tradiční rodiny. Například o ekologii ani důchodech nahlas nemluví, a přitom tohle jsou zrovna témata, která v posledních rocích hodně zplaněla.
Strany v tomto punktu už nic nenabízejí, všechno vsadily na marketing. Porazit marketing marketingem určitě lze, ale nikoli v podobě: Babiš slibuje všechno všem, my voličům řekneme, že největší zlo je Babiš. To je beznadějné. Potácet se nad pětiprocentní hranicí též nelze donekonečna, protože v některých volbách prostě neprojdete.
Strana jako KDU-ČSL, plná matadorů, bude mít jistě tendenci řešit především akutní problémy, tedy podzimní krajské a senátní volby, v nichž jejich šance vypadají slušně. Avšak ti politici, kteří nedokážou hledět do vzdálenější budoucnosti a vybrat si nějaký směr, jsou odsouzeni k pasivnímu čekání na to, až jim vymře voličstvo. Kdo se spolehne na to, že lid se nasytí populismu a vrátí se ke „starým dobrým“ konzervativcům, páchá politickou sebevraždu.
