Na straně Evropské komise šlo o princip. Komise žalovala Česko, ale také Maďarsko a Polsko, aby se formálně ukázalo, že členské země musí dodržovat unijní pravidla. Bez toho by EU nemohla fungovat. Kašlání na pravidla vede ke špatným koncům. Snad nejzářnějším příkladem je porušování pravidel o dluzích a schodcích zemí platících eurem, které vedlo k jejich dalšímu ignorování a nakonec ke krizi eurozóny.
HUDEMA: Co nevíme o koronaviru, ale rádi bychom |
Žalobu Komise pak převzal soud a ten rozhodoval svým tempem. Na rozsudek přišla řada až v době, kdy je původní nařízení o rozdělování uprchlíků v Evropě už dávno zrušeno. Takže šlo jen o smyšlené virtuální uprchlíky, a navíc na kontinentu řádí epidemie koronaviru.
I na české straně šlo o princip či spíše umanutost. Česká vláda prohlásila, že nechce přijmout jediného uprchlíka a tak to prostě je. Že se nebude řídit společnými pravidly, protože se jí nezdají dost dobrá. A na tom trvá dosud. Premiér Andrej Babiš dokonce včera naznačil, že rozsudek je svým způsobem výhra. Prohlásil, že důležité je, že nemusíme přijímat žádné migranty a že nebudeme platit pokutu. Že jsme vlastně měli pravdu.
HUDEMA: Dovolená s Andělem hlásí návrat. Našinci příliš neušetří a turismus nezachrání |
Výsledek celého sporu je tristní. Rozsudek, který nemá okamžitý praktický dopad – a navíc je vyhlášený v době, kdy je Unie, byť nespravedlivě, osočována, že málo pomáhá členským zemím proti koronaviru –, označí kritici EU za ryzí „buzeraci Bruselu“. Zastánci přerozdělování uprchlíků budou zase tvrdit, že šlo o správnou a fungující věc. I když mezitím přestala platit a zjistilo se, že má mnohé problémy. Důležitý princip, že pravidla se mají dodržovat, zůstane odsunut do pozadí. A to není zrovna dobrý výsledek žádného soudního procesu.
