Poslední slovo Jiřího Hanáka: Demokracie a virus
Premium
Evropské unii přihodilo se totéž, co ve tklivé slovácké písničce potkalo nevěstu „v strážnickej dolině“: zaspala nástup pandemie. Nejdříve z ní vyšlo několik nekompetentních zvuků, poté rozpačité ticho, dnes už však koná, jak má. Dočasně zrušila požadavky na rozpočtovou kázeň členů, uvolnila miliardy na boj proti viru a shromažďuje peníze na postvirovou rekonstrukci unijní ekonomiky.
Neplivejme proto na EU. Budeme ji potřebovat, protože žádný nový Marshallův plán v době postvirové z venku nepřijde. Štětím se proto nad plky premiéra Babiše, že nám Unie stejně žádnou milost nedělá, protože její peníze jsou tak jako tak naše, na které máme nárok. Jsou to však peníze daňových poplatníků bohatších zemí, na které máme nárok jen díky základní myšlence EU, tj. solidarity mezi bohatými a chudými. Kurník šopa, snad to není tak těžké pochopit?
Jsou však dva členové EU, přeborníci v plivání na evropské hodnoty, tj. Polsko a Maďarsko. Pilíře visegrádské čtyřky, o kterou premiér Babiš opírá svoji evropskou politiku. Ale ani tam to není tak jednoznačné. Polský Sejm, kde má absolutní převahu „skrytý imám“ Kaczyński, zamítl jeho návrh na poštovní volby prezidenta, když virus ohrožuje volby normální. A premiér Orbán, který suspendoval parlament a vládne zmocňovacími dekrety, přece jen ustoupil od úmyslu osekat pravomoc místních správ. Drobnosti, které potěší, neboť naznačují, že tam demokracie sice pospává, ale ještě neumřela.
Až podivná náklonnost premiéra Babiše k pilířům V čtyřky a speciálně k maďarskému kolegovi Orbánovi je samozřejmě až nechutná. Podezírání opozice, že by rád využil dnešního krizového stavu k nastolení jakési kvazidiktatury, je však směšné, je to spíše výraz bezmoci opozice, která zatím nemá naději změnit preferenční skóre. Musel by buď ve volbách získat ústavní většinu jak ve sněmovně, tak v Senátu, nebo budovat Lidové milice. Věří tomu někdo? Snad ani opozice, a proto se soustřeďuje na pokoutní žalobnictví u EU.
Ostatně, je to už taková tradice české společnosti. Staročeši včele s Palackým při své pouti na Rus žalovali carovi na císaře Františka Josefa I., car se pak vídeňskému kolegovi omluvil. Za první okupace žalovala vlajkařská spodina do Berlína na Háchu, že je málo proněmecký, a nazývali jej hrochem či blbem. Nacisté je dali zavřít. V šedesátých letech žaloval mocný ministr vnitra Barák Moskvě na prezidenta Novotného a žalovaný jej se svolením Moskvy dal zavřít.
Samozřejmě je zásadní rozdíl mezi carskou a komunistickou Moskvou či nacistickým Berlínem a dnešní EU. Spojuje je jen ponižující devótnost práskačů. Nevytvářejme v Evropě dojem, že Česko je jakousi barbarei, které si nedovede samo poradit se svými problémy. EU má starostí dost. A budeme ji zatraceně potřebovat.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
