Ekonomika se může oklepat rychle, věří člen krizového štábu Matějka. Vládu varuje před nevhodnými zásahy |
Není divu, že se objevilo několik věcí, které by nás mohly spasit, včetně momentálně té nejpopulárnější zvané kolektivní imunita. Jenže ta je občas vykládána stejně jako studie, které ji mají podporovat, velmi podivně a možná je spása někde úplně jinde.
Nejprve krátký úvod, o co jde. Kolektivní imunita je stav, kdy značná část obyvatel získá protilátky proti určité nemoci. Ta se pak dále nemůže tolik šířit, protože jí chybí hostitelé. Takto imunních musí být zhruba 60–95 procent lidí, podle druhu nemoci. Funguje to, známe to třeba z očkování proti spalničkám. A známe i případy, kdy se lidé snaží nějakou nemoc prodělat ve stavu, kdy jim to moc neublíží, a získat tak protilátky. Známé byly třeba dětské večírky s planými neštovicemi. Neměli bychom tedy prostě uspořádat velký koranovirový večírek – samozřejmě opatrně, aby se nenakazili staří a nemocní – a tím získat kolektivní imunitu? Možná už mělo nemoc víc lidí, než se zdá, a tak by to nebyl takový problém: například podle nedávné studie provedené v americkém okrese Santa Clara se tam s nemocí setkalo 50–80krát více lidí, než ukazovalo dosavadní testování.
Jenže nevíme, jestli by takový večírek fungoval. Právě zmíněná studie ukazuje, že v populaci se s virem setkalo jen okolo tří až čtyř procent lidí, takže by bylo potřeba nakazit velký počet dalších. Mnohem víc, než jsme si mysleli, protože podle předběžné studie zveřejněné americkým Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí se zdá, že pro získání skupinové imunity je třeba nakazit okolo 85 procent obyvatel. Ne 65 procent, jak se dosud odhadovalo. A to je problém.
V ČR je totiž téměř 20 procent obyvatel, kterým je více než 65 let pro které je nakažení koronavirem považováno za velmi vysoké riziko. Takže by se museli řízeně nakazit i někteří z nich a také mladší lidé trpící vážnými nemocemi. A ani pak nemáme vyhráno. Jak nedávno pro Lidovky.cz řekl náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, u zhruba dvaceti procent mladých lidí se nevytvoří protilátky potřebné k vybudování imunity a je také možné, že se u všech ostatních imunita vytvoří jen nakrátko anebo taky vůbec. Shrnuto a sečteno, takové promoření populace by byl riskantní experiment s nejistým výsledkem.
Zavření doma ale dlouho také být nemůžeme. Znamená to obří ekonomické náklady a hlavně se to nakonec kvůli odkládání lékařských zákroků a nedostatku financí na další lékařskou péči odrazí na zdraví a životech lidí. Tak co s tím? Nejlepší by bylo mít vakcínu a získat kolektivní imunitu očkováním. Vývoj ale trvá dlouho a je to nejistý podnik. Například vakcínu na HIV/AIDS nemáme ani po téměř 40 letech od identifikace nemoci. Jsou tu ovšem léky, které její projevy potlačují, a to by stačilo i u koronaviru. Možná časem, jak tvrdí biolog Jaroslav Flegr, i díky drastickým karanténním opatřením převáží méně smrtelné formy koronaviru. Nebo, jak napovídá americká studie, už virus méně smrtelným je a máme vyhráno. Jisté to ale bohužel není.
