Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Vše za kontakt
Premium
Už je to pár týdnů, co jsem se začal zajímat o fenomén „všeho za odvoz“. Na počátku byla samozřejmě moje láska k planetě, touha dát starým věcem nový život a odlehčit skládkám a spalovnám (kecám, normálně skrblím).
Ale přiznám se, že poslední dobou neberu do ruky mobil v očekávání, jestli někdo konečně nedá za odvoz nějakou židli, která by se hodila k mému hráškově zelenému umakartovému stolku, který jsem získal za odvoz posledně, ale v očekávání, že se zas dozvím něco zajímavého o lidské povaze. A jaký příběh mi zas věc za odvoz napoví.
Nejdřív je potřeba říct, že věci za odvoz nebývají vždy jen za odvoz. Je to druh výměnného obchodu, v němž si prodávající odměnu předem určují. Nejčastěji pasívně agresívně („láhev vína potěší, není podmínkou“), jindy absolutně konkrétně („Vyměním cihly za balení granulek Taste of the wild Feline Rocky“) a jindy zas vzbudí v zájemci značnou míru nejistoty.
„Balení zapékaného müsli“ je pojem příliš široký na to, aby si člověk mohl být jistý, že nebude vážit cestu zbytečně. A člověk, který vymění „šťávu do sodastreamu nenačatou“ za „ovoce a zeleninu“, vzbudí v zájemci kromě otázky „jaké konkrétně ovoce a jakou zeleninu“ i další myšlenky. Hubne? Snaží se v dobách korony doplnit vitamin C? A co se stalo v životě toho, kdo mění šest balení lubrikátoru Durex za dvoje žluté camelky? Rozešel se s přítelkyní a v depresi se vrátil ke kouření? Někdy vám napoví chvilka hledání, když se zarazíte nad tím, proč nějaká žena nabízí „prakticky nepoužitý prášek na zvětšení řas“, stačí pár kliků a zjistíte, že nabízí i otevřený lak na nehty a (naštěstí) neotevřené balení tří dámských holítek, a odpověď máte hotovou.
Nejradši mám ale inzeráty, ze kterých cítím nějakou emoci. Rezignaci („Pařez. Daruji za odvoz, pařez, kdo si přijede je jeho.“), vztek – jako u inzerátu „Zdravim, daruji gauč bílé barvy. Neotrhaný. Měl jsem ho v dílně takže je jenom špinavej ano vim bílá je fakt ideální barva do dílny“ doprovozeného fotografií zcela hnědočerného gauče – či čiré zoufalství. „Daruji už téměř vyfouklý balónek číslice 3, byl nafouknut heliem, barva rose gold, nevím, jestli je možné znovu nafouknout... nemám s tím zkušenost... prosím SMS!“.
No a pak stačí pár kliků a v poptávkách čtete: „POMOC. Dobry den, jsem tatka Samuel s manzelkou Katkou s 7 letou princeznickou Esterkou a 2 letym prckem Radkem. Momentalne jsme uz par dnu bez jidla a proto vas prosime o pomoc. Nemame si s ceho navarit a nakoupit protoze z poslednych penez jsme zaplatily najem a ja do prace nastupuju az 1. cervna. Vsem moc dekujeme,“ a najednou všechny ty nechtěné plážové židličky a hrníčky, co po nalití horké vody mění barvu, betonové dlaždice, umyvadla a funkční fritézy, vázy, hračky, nábytky z pozůstalostí, sádrové otisky zubů a sedmiměsíční fenky vlčáka z vaší hlavy zmizí a zbývá jen to jediné podstatné.
Daruji hlad za odvoz. Neberte to.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
