Co se změnilo? Zaprvé, samotný plán, který by měla Evropská komise představit v průběhu několika týdnů. Podle informací, které unikly na veřejnost, nepůjde o plán dočasný jako před pěti lety, nýbrž trvalý. Bude ale spuštěn jen v okamžiku opravdové nouze. A z povinnosti převzít žadatele o azyl z jiné evropské země se zřejmě půjde „vykoupit“.
Opozice proti tomuto plánu je teď zároveň větší i menší než před pěti lety. Větší v tom, že proti přerozdělování uprchlíků je víc zemí, nejen některé postkomunistické státy a Finsko, ale třeba i Rakousko a Dánsko. Zároveň ale menší v tom, že se zdá, že tentokrát odpůrci neodmítají státům starajícím se o větší počet uprchlíků platit.
HUDEMA: Mekka Tchaj-wan. Vystrčilovo gesto je pěkné, ale opozici neoživí |
Dnes už totiž víme, jak velkou zátěží pro jednotlivé státy je masivní příliv uprchlíků. A zároveň si dokážeme představit – po zkušenosti třeba s Tureckem –, že nějaká země může „své“ uprchlíky posadit do autobusů a poslat je k sousedům. Jenže situace, kdy třeba Itálie posílá uprchlíky na rakouské hranice a Rakušané k nám, by nakonec vedla k rozpadu jednotného evropského trhu a celé Evropské unie. To si nikdo nechce a hlavně nemůže dovolit.
Platit jakési pojištění za to, že se tak nestane, pak už není tak otřesná představa. Bonmot, že dějiny napřed probíhají jako tragédie a potom jako fraška, v tomto případě neplatí. První přerozdělování imigrantů, i když vůbec nefungovalo, nebylo žádnou tragédií. A po zkušenostech z minula zřejmě nebude žádnou tragédií ani nynější systém. Evropa se totiž musí s přílivem nechtěných imigrantů vyrovnat – nic jiného jí ostatně ani nezbývá.
