Reakce na tento krok jsou až kýčovitě dojemné, jako by volby odpískalo vtělení toho nejlepšího ze svatého Mikuláše a matky Terezy. Kalouskova vlastní strana může jeho odchodu jen želet, schopnostmi své následovníky přesahuje o třídu a Markéta Pekarová a Tomáš Czernin nebudou mít vděčnou roli. Obzvlášť naplní-li se interpretace prezidentova mluvčího Ovčáčka, který vidí jen pragmatický útěk z prohrané bitvy. Ať už bude pro TOP 09 výsledek sněmovních voleb v roce 2021 jakýkoli, těžko z něj bude moci být viněn Miroslav Kalousek.
  |
Zlí jazykové mohou tvrdit, že po čtyřleté „karanténě“ se může politik Kalouskova formátu vrátit ke straně v roli zachránce. Vždyť volič rád a snadno zapomíná, vzpomeňme si na Miloše Zemana kandidujícího v roce 2013 po desetiletém důchodu na prezidenta. Tehdy byly všechny předchozí zlozvyky a nemravnosti zapomenuty a Zeman se jevil mnoha voličům jako muž s neposkvrněnou pověstí. O to horší bylo vystřízlivění.
Kalousek nebude kandidovat v příštích volbách do sněmovny, poprvé od roku 1998. Z politiky ale neodchází |
Nepřipisujme však panu Kalouskovi postranní úmysly. Vysvětlil, o co mu jde, a zároveň nijak nekličkuje a připouští, že v politice rozhodně nekončí. Jaké jsou šance Kalouska supervyjednavače? Nevelké. Vzniku protibabišovského bloku brání mnohem více faktorů než jen osobní animozity a přehnané ambice politických vůdců. Je třeba zohlednit též sílu jednotlivých uskupení. Piráti i občanští demokraté jsou jiná váhová kategorie než zbytek „demokratických stran“ a ve spojování musejí vidět nějaký užitek. A ten je hlavně u Pirátů sporný.
Navíc zakladatel topky vynikl jako vyjednavač zejména v exekutivě, kde měl s čím obchodovat, uvidíme, jak se bude dařit pragmatikovi obchodujícímu s ideálními holuby na střeše. Než podlehneme představě rytíře Miroslava Kalouska na bílém koni zachraňujícího demokracii v naší zemi, vzpomeňme klasické: liška mění srst, nikoli zvyky.
