Že nelze vést legislativní hranici mezi „starými dobrými fake news“ (satirou) a „novými škodlivými fake news“ (cílenou manipulací). Ale to nic nemění na tom, že některé věci by se říkat neměly.
PETRÁČEK: V regionech korony. Moravskoslezský kraj na tom ještě není tak zle |
Tradičně sem patří volání „Hoří!“ v plném sále. Ale patří sem i vážně míněné a o zákony opřené spekulace, že až se bude v říjnu volit do krajských zastupitelstev a do Senátu, voliči v karanténě budou mít smůlu. Právě tak to řekl novinářům z MF Dnes náměstek ministra vnitra Petr Mlsna: „Když krajská hygienická stanice nařídí karanténu, tak je to podle volebního zákona překážka volebního práva. V takovém případě člověk nevolí a ani za ním nejede přenosná urna.“
Je to stanovisko vysokého úředníka podepřené literou zákona. Ale mnozí to mohou vnímat jako satiru, ba fake news: To se nám někdo pokouší namluvit, že stát kapituluje před epidemií? Není to náhodou citace ze zdroje typu Sputnik?
Ve skutečnosti je to klasický úřední alibismus. Ale vyřčený takto direktně a nahlas se stává dalším kamínkem do mozaiky důvodů, které podkopávají důvěru občanů ve stát, politiku a její elity. Nepodezřívejme náměstka Mlsnu, že by znění zákona překrucoval. Zásadnější je něco jiného. Pokud se blíží situace, jež nemalému počtu voličů zabrání hlasovat, je logičtější hledat cesty, jak problém řešit, alternativu, než se držet litery zákona jako Písma svatého.
PETRÁČEK: V zrcadle Miloše Jakeše. Od jeho pádu odvozuje svou legitimitu éra po listopadu 1989 |
Argumentů je dost. Počínaje tím, že lidé ve výkonu trestu volit smějí, zatímco „karanténíci“ by nesměli. Připadá to státu jako normální? Pak by bylo zajímavé znát odpověď na otázku, jak velké procento voličů to vnímá normálně. Dále: Lze někomu upřít volební právo bez rozhodnutí soudu? Co se týče alternativ, je pravda, že Česko nemá zákon umožňující korespondenční hlasování, což se opírá o různé důvody. Ale není právě teď čas na to, aby se ty důvody (pořadí priorit) přehodnotily? Ze stranického spektra se neozývají hlasy proti.
A to nemluvíme o zemích, kde při epidemii hlasovali ve volbách i „karanténíci“ – třeba v Jižní Koreji či Izraeli. Proč by nešlo hledat podobné cesty u nás?
