Poslední slovo Karla Olivy: Česká stopa
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Názor
Antonín Josef Stibořík se narodil v Blazicích u Bystřice p. Hostýnem 10. června 1887. Cecilie Capáková se narodila 7. října 1889 v Lotrinkovicích, tehdy části osady Lysůvky u Místku (dnes Frýdek-Místek 7 – Lysůvky). Seznámili se – rozumí se o něco později – vzali se a odstěhovali se do Ameriky.
Tam se jim 21. prosince 1914 v Hallettsville v Texasu narodil syn, jemuž při křtu poameričtili příjmení a přehodili pořadí jmen křestních, takže vstoupil do života jako Joseph Anton Stiborik. Vyrůstal se svými třemi sestrami na různých místech Texasu v harmonické rodině, otec Antonín Josef byl činný mj. jako redaktor českých krajanských novin. V roce 1938 se Joseph Anton oženil s dívkou jménem Helen Velma Cocek, jejíž rodiče rovněž byli čeští imigranti – František Josef Čoček a Anežka roz. Bartková.
Po útoku na Pearl Harbor se sedmadvacetiletý Joe Stiborik, jehož se velmi dotkla již předchozí okupace Československa, rozhodl jít bojovat. Chtěl se stát pilotem, ale neprošel vstupními testy kvůli vrozené barvosleposti, ač – jak tvrdí v souhlase s rodinnou tradicí jeho dcera – „jedl spousty mrkve, spousty a spousty mrkve“.
Nakonec se mu však přece jen podařilo se k letectvu přihlásit, ale nikoliv jako pilot: školil se pro obsluhu leteckých radarů. Jako frekventant kurzu se seznámil se zkušeným bojovým pilotem nadporučíkem Paulem Tibbetsem, který si jej později jako skvělého radarového specialistu vybral do 509. kombinované letecké skupiny, kterou od podzimu r. 1944 na přímý rozkaz nejvyššího velení sestavoval z posádek a obsluhy 15 bombardérů B-29 Superfortress.
Tibbets a jeho muži nacvičovali podivné letové manévry, jejichž jádro spočívalo v tom, aby se naučili s letadlem o váze skoro 40 tun provést během 42 sekund horizontální obrat o 159 stupňů. Jedině Tibbets tušil, proč je něco takového potřeba. Pro všechny ostatní se věci začaly pomalu vyjasňovat až po přesunu na Mariany v květnu 1945.
Zcela jasno nastalo dne 5. srpna po vydání letového rozkazu pro dvanáctičlennou posádku, kterou si teď už plukovník Tibbets vybral pro svou misi a jejímž členem se jako nejlepší z nejlepších operátorů radaru stal i Joe Stiborik.
Ve 4 hodiny odpoledne byl let technicky připraven. Tibbets ještě využil své pravomoci velitele a napsal na příď letadla křestní jména své matky: Enola Gay. Joe se zúčastnil večerní katolické mše. A ve 2:45 po půlnoci před 75 lety pak za doprovodu filmařů a vojenské dechovky odstartovali. Nad Hirošimu dorazili v 8:15 ráno.
V souvislosti s tímto městem si občas připomínáme českého architekta Jana Letzela a jeho průmyslový výstavní palác, jedinou stavbu v centru Hirošimy, která – díky železobetonové konstrukci – po výbuchu zůstala stát. Zdá se mi, že Josefa Antonína Stiboříka, letce, který se zúčastnil klíčové akce bezprostředně vedoucí k definitivnímu ukončení druhé světové války, bychom si měli připomínat také.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
