Vítejte v mé realitě posledních dnů. Neříkám, že je můj zážitek univerzálně platný, ale třeba pomůže v rozhodování těm, kteří chtějí nějakým „jednoduchým“ krokem ulehčit přetíženým linkám a odběrovým místům.
Paradox karantény: ‚zdraví‘ musí na rozdíl od nemocných test opakovat, jinak ji nesmí ukončit. Prymula chce změnu |
Minulou středu jsem se potkal s nakaženým, do pondělního rána mě hygiena nevytrasovala, zavolal jsem tedy praktické lékařce - tehdy ještě nebylo sluchátko hluché -, která mě s lehkými příznaky obratem poslala na test. Vystál jsem si tříhodinovou frontu, do níž přestali pouštět lidi dvě hodiny před zavírací hodinou. Do čekání mi zavolala hygiena, že jsem do konce týdne v karanténě, a přestože se právě nechávám testovat, na jejím konci mě čeká ještě jeden povinný „výstupní“ odběr. Na rozdíl od nakažených, dodávám, pro ně žádný výstupní test předepsaný není.
V úterý zjišťuji, že jsem negativní a tedy velmi pravděpodobně zdravý, nejméně do pátku však stejně musím zůstat v karanténě a navíc, jak zjišťuji od známých, si žádanku na závěrečný odběr musím sehnat sám. Postup „kontaktuje mě hygiena, což znamená že mě automaticky posílá na povinné výstupní testování“ připomíná praxi z jiného vesmíru. Ve středu opakovaně celý den volám praktikovi a na hygienu. V prvním případě to nikdo nebere, v tom druhém je obsazeno. Ve čtvrtek opakovaně celý den volám…
Pátek: Hurá, končí mi karanténa, nemám ani žádné příznaky. Stejně tak ale stále nemám žádanku. A i kdybych ji měl, nemohl jsem se objednat na žádné odběrové místo, všechny v dosahu měly čtyři dny dopředu plno. Opakovaně celé ráno volám… Konečně mi to zvedá alespoň centrální infolinka pražské hygieny.
Že se nemůžete dovolat hygieně ve své městské části? Nedivíme se, tam se dovolat téměř nedá, slyším ze sluchátka. Že se nemůžete dovolat doktorovi? To je nám líto, situaci vyřeší pojišťovna, která vás dočasně převede k jinému praktikovi jen za účelem vypsání žádanky.
Volám na pojišťovnu, na druhé straně se ozve: Není to pravda, nemáme žádnou povinnost… zkuste si sehnat jiného doktora sám. Jako poslední akt zoufalství zkouším zavolat své dřívější praktické lékařce, u níž už nejsem evidovaný. Bingo, a to jen díky její ochotě.
Mám žádanku, jedu autem směr Ústřední vojenská nemocnice, kde by mělo být podle 20 minut starých informací málo lidí. Přijdu do 150metrové fronty. Právě zkolaboval systém elektronických žádanek, odběrový tým tu mou a desítek dalších lidí přede mnou nemá jak ověřit. Lidé ve frontě bezradně přešlapují. Pokašlávají. Odcházím. Nechci se v poslední den karantény nakazit. A je to vůbec poslední den?
