Šlo o takzvanou svolávačku. Výrobce o závadě věděl a hodlal součástku vyměnit u všech jeho vyrobených a prodaných vozů, od Tasmánie po Grónsko. Závada byla v elektrické součástce. Když jsem tak seděl v čekárně, vzpomínal jsem, kolikrát jsem se v životě u svých minulých aut potkal s poruchou. Ne moc často. Vždycky šlo o elektriku.
Aby mi zpříjemnili čekání, půjčili mi ke svezení nejnovější model. Tam bylo elektrické naprosto všechno. Od klíčku k odmykání přes ruční brzdu až po nastavení sedadel, které si mě zapamatuje podle obličeje, a když se manželka našteluje a zaregistruje podle obličeje, nebo eventuálně našich patnáct dětí (nemám), kamera rozpozná a podá příkaz k nastavení.
Trnul jsem hrůzou a rozpomněl jsem se na text z letošního srpna, který zde ocituji a jen maličko doplním:
Poslední slovo Ondřeje Neffa: Stop cenzuře |
Vrchní soud v německém Karlsluhe potvrdil vinu řidiče, který havaroval, když nastavoval rychlost stěračů na dotykové obrazovce svého auta. V této souvislosti se tu vyznám, proč odmítám změnit svoje auto po pěti letech, jak jsem míval ve zvyku. Mám na nové auto peníze, mohu si koupi dovolit, a bylo by to správné z mnoha hledisek. Neudělám to, protože současná auta už jsou konstruována pod tlakem ideologické zaslepenosti. Pod hesly ochrany životního prostředí a ochrany bezpečí jsou do moderních aut implementovány systémy, které ve výsledku škodí. Dovolte aspoň malý výčet nejkřiklavějších případů.
Biopaliva škodí, to už je i oficiálně přijímáno. Zhášení motoru při krátkém stání na červenou nepřináší žádný užitek, spíš škodí. Asistenty řízení zvyšují riziko tím, jak samovolně aktivují brzdový systém. Statistiky to zatím nepostihují, ale jistě už je mnoho případů havárií zaviněných tím, že asistent naprosto zbytečně zabrzdil a následně auto narazilo.
Poslední slovo Ondřeje Neffa: Děsivá snadnost odsudku |
Pokud jde o regulaci frekvence stírače, to je důležitý bezpečnostní prvek. Tendence vše přenášet na jakési dotykové obrazovky je nebezpečná. Velmi často měním frekvenci stírání, samozřejmě za deště. Nechci auto, které má jiné ovládání, než tedy mechanické. Nechci hybridní auto, které s sebou veze metrák vážící baterii, kterou po ukončení životnosti budou takzvaně likvidovat děti v nějaké otrokárně na Dálném východě. Nechci ani elektroauto, s jeho pochybnou energetickou náročností při započtení všech externalit. To všechno se dá změřit, spočítat. Pak to ale narazí na ideologii a ta převládá.
Konec citace. Nemám co dodat. Nebudu auto měnit, dokud se nerozpadne nebo se nerozpadnu já. Moje inspirace? Na Kubě jezdí auta z padesátých let. Pokud jde o mě, dalších pětasedmdesát let tu zcela jistě strašit nebudu.
