Hlavní vzkaz je opravdu radostný: nelekli jsme se. Navzdory epidemii, navzdory všem strachům i „opatřením“ přišlo hlasovat více lidí než před čtyřmi lety. Tehdy byla účast sice extrémně nízká, teď jsme se spíše vrátili číslům z let předchozích. Obecně je to sice smutné, pokud hlasuje jen každý třetí člověk. Ale v rámci současné krize je to bezpochyby potěšující zvěst.
Druhou důležitou zprávou je pokračující rozevírání nůžek mezi centrem (Prahou a středními Čechami) a zbytkem republiky. Babišovo ANO v Praze často ani nepostavilo své vlastní senátní kandidáty a ve středních Čechách skončilo až třetí, zatímco ve zbytku republiky převážně vítězí. Toto napětí (spolu se zcela odlišnými preferencemi mladých a starých voličů) patří k těm větším problémům dnešního Česka.
Třetí a do značné míry nejvážnější zprávou je pokračující konec starých pořádků. Svým způsobem jde o konec celé jedné etapy polistopadového vývoje a dovršení destrukce, která nastala po roce 2010. Nejsilnějšími politickými skupinami jsou ANO spolu s Piráty, bývalí hegemoni jsou na okraji.
Partaje, které na rozdíl od všech okolních posktomunistických zemí definovaly politický a společenský vývoj v zemi celé čtvrt století, jsou na kolenou nebo v lepším případě v podřepu. Sociální demokracie zůstává takzvaně na kapačkách a nikdo si dnes nevsadí, zda se vůbec dostane do příští sněmovny.
Občanští demokraté pak sice přežili klinickou smrt, ale i po sedmi letech od pádu Petra Nečase je z nich jen jedna z malých stran. Ačkoli v součtu různých zastupitelských míst je výsledek ODS relativně slušný, viděno z nadhledu je spíš tragický. Zatímco ČSSD vyluxoval tradiční voliče Andrej Babiš (a ty nové jim přebírají Piráti Ivana Bartoše), tak ODS žádnou takto silnou konkurenci nemá - a přesto po sedmi letech vlády levice zůstává spíše marginální silou.
Ztělesněním této politické proměny jsou největší skokani voleb čili Piráti, kteří znásobili počty krajských zastupitelů doslova řádově. Právě ti loví mladé voliče na skutečně moderní levicová témata a svým způsobem blokují socialistům cestu zpátky na výsluní.
A pak je tu samozřejmě další revoluční hypotéza: tak jako se v mnoha krajích domluví koalice bez Babišova hnutí, značná část opozice sní o tom, že by tento postup zopakovali v příštích volbách do sněmovny a současného hegemona od moci odstavili. Dnes to sice vypadá jako pouhý sen, ale každopádně dává politické soutěži novou dynamiku. A to je bezpochyby také dobrá zpráva.
