ZVĚŘINA: Sociální demokracii voliči ze Senátu vykázali, ANO tam pouštět nechtějí |
Převažující názor „lidu“ zní neprůstřelně: My obyčejní lidé jsme omezeni a smíme se sejít jen v šesti, tak proč by měli mít výjimku zrovna papaláši? Jen proto, že Miloš Zeman potřebuje exhibovat a ministr zdravotnictví dostane metál, se přeci nemají porušovat pravidla, která mají platit pro všechny. Stejně rázně lze odmítnout výjimku vztahující se na zastupitelstva, zákonodárné orgány a pracovní kolektivy. Oslava výročí vzniku republiky rozhodně není pro chod země nezbytná a z pohledu většiny obyvatelstva účast na ní není prací.
Jenže existuje i druhý, stejně relevantní pohled. Významný a pro mnoho z nás nejvýznamnější svátek stojí za to slavit i ve ztížených podmínkách. Pochopitelně nemá smysl zbytečně riskovat a rozhodně by se oslavy měly obejít bez recepce a konat se za zvýšených hygienických opatření. Též účast hostů v poměrně velkém Vladislavském sále Pražského hradu by měla být omezena dle doporučení hygieniků. Nicméně tento svátek, pokud pro nás svátek republiky má nějakou symbolickou hodnotu, bychom měli oslavit 28. října.
Jaro v červnu
Nápad, že by se oslavy přesunuly na jindy, připomínají zlepšováky a la vítání jara by se mohlo přesunout na červen, to bude také pěkné. Ne, bude to jen absurdní.
Proč by se nemohly konat uměřené pokud možno bezpečné oslavy 28. října? Odpověď je nasnadě: Protože je prezidentem Miloš Zeman, kterého značná část populace a hlavně elity nenávidí do té míry, že jej nejsou ochotni respektovat v roli hlavy státu.
Udělejme si ale takový malý mentální experiment a představme si, že by v podobné situaci například Václav Havel řekl, že oslava má být a že nesmíme podlehnout strachu a malomyslnosti. Že to těm, kteří za republiku položili život, dlužíme, nezapomínáme na ně a jsme si vědomi, že oni riskovali daleko víc. Vsadím se, že titíž lidé, kteří dnes plivají po Miloši Zemanovi, by Václavu Havlovi zatleskali a komentovali by to slovy o tom, že konečně je někdo v těžkých dobách nositelem pozitivních emocí.
Jenže Miloše Zemana nemáme rádi, „není to náš prezident“, a tak budeme usilovat o to, aby oslavy 28. října nebyly vůbec žádné.
Proč vlastně bojovali a umírali naši dědové, v Rusku či na Piavě, riskovali potrestání za vlastizradu? Proč se konaly od roku 1919 oslavy republiky? Asi už nevíme, zapomněli jsme, tento svátek pro nás není tak významný a přitažlivý, abychom kvůli jeho oslavě vůbec pomysleli na nějaké riziko.
ZVĚŘINA: Voliči ANO za vládnutí nepotrestali, vytvořit proti němu koalici bude ale snadné |
K jeho zrušení stačí pocit, že nesmíme přenechat papalášům nějakou „zbytečnou výjimku“, proto tenhle svátek jednoduše vypustíme. Vždyť na ničem nezáleží. Na myšlence republiky, na těch mrtvých, na všem, co vybudovali. Žádnou symboliku uctívat nebudeme, existuje jen tady a teď.
S trochou nadsázky lze říci, že naši dědové bojovali za to, aby dnešní „chřipečkáři“ mohli demonstrovat svou obrovskou odvahu a aby protirouškoví odbojáři směli na své okolí shlížet spatra jako na hloupé ovce.
Naše dnešní společnost se nechce nechat svazovat nějakou kontinuitou a s ní spojenými rituály. A tak slavit nechceme. Představa, že bychom ke stávajícím výjimkám z omezeného shromažďování přidali ještě jednu, která by shodou historických náhod konvenovala též Miloši Zemanovi, je pro mnohé z nás nepřijatelná.
Budiž, pak ale prosím všechny odpůrce oslavy, kteří se zároveň rádi dojímají obdivem nad zásadovostí a odvahou jiných, například Londýňanů, kteří se i v nejhorším bombardování za druhé světové války, všem hrůzám navzdory, drželi svých zvyků, nechť toho zanechají. V Česku roku 2020 to působí legračně, až parodicky.
Jsem nesmírně zvědavý, zda 17. listopadu nebudou titíž dnešní důslední vymahači zákona v zájmu oslav vykřikovat cosi na téma rouškové totality a vládní zvůle.
