Lidovky.cz

Poslední slovo

Poslední slovo Karla Olivy: Nestátní svátek


Karel Oliva | foto: Lidovky.cz

Premium
Tak jsme ve středu oslavili-neoslavili 28. říjen. To slavení-neslavení má tradici. Tento den se jako výročí vzniku státu slavil v letech 1919–1937, v r. 1938 byly oslavy zrušeny, za okupace se „státně“ neslavilo samozřejmě, v roce 1945 byly oslavy obnoveny, v letech 1952–1987 byl pak 28. říjen pouhým významným dnem s nálepkou „Den znárodnění“ (i když „znárodnění“ neboli státní loupež vstoupilo v platnost již 27. 10. 1945), hroutící se komunistická moc pak v r. 1988 obnovila tento den jako státní svátek připomínající vznik Československa.

Leč ke dnešku. Už více než 27 let v Československu nežijeme, neboť žádné Československo neexistuje. Z chladně racionálního hlediska se tak setrvávání na 28. říjnu jako na nejdůležitějším státním svátku jeví jako poněkud bizarní.

Autor:

Poslední slovo Karla Olivy: Koronovace češtiny

Ještě bych je chápal jako sentimentální úchylku u těch, kteří se s rozpadem Československa nikdy nesmířili a Česká republika je pro ně jeho pouhý politováníhodný fragment, jenže se mi nějak zdá, že takových přece nemůže být většina, jednak proto, že už je tu mnoho mladých lidí, kteří Československo vůbec nepamatují, jednak proto, že u těch, kdo ho pamatují, nevyvolávají vzpomínky na život v něm – s výjimkou již bohužel nečetných pamětníků první republiky a samozřejmě kovaných bolševiků – zrovna pozitivní emoce.

Chci prostě říci, že v České republice je nám lépe, než nám bylo většinu času v Československu (řekněme, že poměr jeho „dobrých“ a „špatných“ let byl 20+3+3 : 41, proč to tak počítám, je snad zřejmé), a navíc že naprostá většina pamětníků žila (s krátkou výjimkou let 1990–92) v těch jeho „špatných“ časech.

A že náš hlavní státní svátek by měl být Den obnovy samostatného českého státu, tedy 1. leden, protože státoprávní existence národa bylo to, oč usilovala česká politická reprezentace 19. století, co minimálně od dob osvícenství k pojmu „národ“ víceméně patří a co Rakousko Čechům nesplnilo. A co ani sobě ani jiným národům následně nesplnilo Československo, které bylo při svém vzniku, řečeno trochu zemanovským bonmotem, jen takové Rakousko-Uhersko v malém.

Poslední slovo Karla Olivy: Popravená polština

S tím rozdílem, že si tu nad ostatními etniky udržovali sice neformální, zato velmi reálnou převahu tentokrát Češi – a činili tak možná nepokrytěji než Rakušané v bývalé monarchii, což se Československu vymstilo s jeho obyvateli německé, polské a maďarské národnosti jednou a se Slováky dvakrát (a napodruhé definitivně). Tento historický fakt bychom si měli už jednou uvědomit, byť nám z něj neplyne povinnost jakéhokoliv sypání popele na hlavu, už proto ne, že na ní mají máslo všichni.

Rád bych zkrátka viděl, že státní vyznamenání budou udělována na Den obnovy samostatného českého státu, neboť to je skutečný svátek moderní samostatné státní existence našeho národa. A když už virus zařídil, že se vyznamenání neudělovala včera, velmi by se hodil 1. leden 2021, pokud to situace dovolí.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.