Poslední slovo Petrušky Šustrové: Vyprávění o Evropě
Premium
Když ráno vykouknu z okna, moc toho nevidím, vznáší se tam mlha. No, aspoň se mi nechce ven. A večer se zase u nás okolím plouží pár osamělých postav. Neříkám to jako stížnost, ale proto, že tenhle podzimní čas je ideální k tomu, aby člověk seděl doma a četl si.
Tak si čtu. Čtu si knížku Bernd Posselt vypráví o Evropě – a je to název výstižný, opravdu je to vyprávění. Musím se přiznat, že mi sjednocená Evropa připadá poněkud nudná, samé předpisy, Posselt však přede mnou prostřel nekončící mozaiku jmen slavných i méně známých lidí, zemí, měst a řek… dokonce věnuje kapitolu tomu, co se kde jí a pije. A k tomu spousta legend a historek z Evropského parlamentu, v němž Posselt dvacet let zasedal. Musím mu vyseknout poklonu, nudné to opravdu není.
O to víc mě překvapily reakce návštěvníků Facebooku, kam vydavatel umístil reklamu na knížku. Bylo jich mnoho desítek a skoro všechny na jedno brdo. Jen malá ukázka: „Nový Mein Kampf?“ „Propagace fašismu by měla být zakázaná.“ „MEIN KAMPF od SUDEŤÁKA POSSELTA.“ „I Hitler vyprávěl o Evropě…“ „… o Evropě, jak by měla být od roku 1940. To bylo pro takový dobytky žůžo.“ „Má to zpoždění. To mělo vyjít na výročí Mnichova.“ A tak dále, pořád dokola. Zachytila jsem v tom chóru jen dva hlasy, které se ptaly, zda tu knihu někdo z vyjadřujících se četl. Ne, z těch nadávajících ji zjevně nikdo nečetl a zájem si ji přečíst projevil jen jeden: „Ten sudeťák? Tak to si přečtu. Němci zpět v Sudetech?“
Při tom spílání jeho autorům samozřejmě o knihu vůbec nejde, jde o autora. Bernd Posselt je totiž mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení, a právě to byla příčina té mely, která se strhla na Facebooku (už tam není, správce ji smazal). Musím přiznat, že mě to zarazilo, i když v tomhle ohledu nejsem nikterak přecitlivělá. Když jsem se v devadesátých letech o tématu vyhnání poprvé zmínila v článku – napsala jsem podle mého názoru zcela nevinnou větu, že jsme Němce vyhnali a jejich majetek jsme si nechali – dostala jsem osmdesát čtyři dopisy. Všechny až na jediný byly nesouhlasné: od přímých nadávek pro projevy zklamání: „Měli jsme o vás lepší mínění,“ psali čtenáři. Vím tedy, že „odsun“ je ožehavé téma, jen jsem si myslela, že ten zápal přece jen za posledních třicet let trochu vychladl.
Jenže Posselt se o vyhnání ve svém vyprávění o Evropě jen letmo otírá, a to v souvislosti s jinými vyhnáními. Nic platné, je prostě sudeťák a basta. Nic platné, že se celý život věnuje sjednocování Evropy a že se celý život snaží o smíření Čechů s Němci. Část naší společnosti má jasno. Pokud vím, většina pokusů o rozsáhlejší veřejnou diskusi zašla na úbytě a na příspěvky podobné těm, které jsem četla na Facebooku. Ano, vím, že existuje i hodně lidí jiných názorů, že existují instituce, které se rovněž snaží o smíření. Ale stejně nechápu, proč ta zavilost vůči našim vyhnaným spoluobčanům trvá tak strašně dlouho.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
