LÉKO: Poklepávači. Jak zdrcující musí být realita |
A moji známí bili na poplach a říkali mi něco v tom smyslu, že kdo nepůjde ve druhém kole volit Václava Hampla, nemá rozum (oni to tedy říkali trochu jinými slovy, ale podstata jejich sdělení byla zhruba taková).
Rozum sice nemám, říkal jsem jim, ale vy možná taky ne, protože vám nedochází, že je to souboj liberálně-konzervativní pravice s liberálně-konzervativní pravicí, a proto tak úplně nechápu, proč z toho tak šílíte, a že je úplně jedno, kdo z těch dvou vyhraje.
Oni to odmítali a tvrdili, že to rozhodně jedno není, protože jsou různé tváře pravice, že některá je lidštější než jiná, což jsem moc nepochopil, jak to myslí, a oni mi potom, co mi to ještě jednou – a dost polopaticky – vysvětlili, a já to znovu nepochopil, řekli, že jsem ztracený případ.
Když se teď sčítaly hlasy v amerických prezidentských volbách, moji známí byli opět v bojové náladě. Sice byli tentokrát jenom diváky, ale prožívali to velice živě (jen málo jim chybělo k tomu, aby vypadali jako fotbaloví fanoušci).
Znovu jsem jim říkal, že moc nechápu jejich nadšení pro Bidena, protože mezi sebou bojuje pravice (establishmentu) s pravicí (resentimentu), a oni mi znovu polopaticky vysvětlovali, že pravice má různé podoby a některá že je lidštější než jiná, a já jim znovu říkal, že tomu moc nerozumím a že bych do té jejich lidštější pravice tolik naděje neinvestoval – no a tak pořád dokola.
Oni mě znají, a tak vědí, že to nemyslím tak úplně vážně a že jsem i v tom českém senátním souboji dvou víceméně stejných kandidátů volit šel. A asi vědí i to, že jsem rád, že Trump v Bílém domě končí.
  |
Co jsem se jim ale snažil říci, je to, že mám poslední dobou pocit – a možná je nás takových víc –, že volby se staly svobodným rozhodováním nad tím, zdali je lepší uříznout si pravou, nebo levou ruku. Zatím vesměs docházím k závěru, že jednu ruku potřebuju o něco málo víc než druhou, ale připadám si v tom současném světě stále více jako bezdomovec.
Douška: před dvěma lety jsem hovořil s britským politickým filozofem Davidem Runcimanem. Říkal mi, že Trump volby prohraje, že by si na to vsadil, ale že si dovede představit, že je prohraje celkem těsně a že je neuzná. Já mu říkal, že je to nesmysl a že se s ním o to rád vsadím, a on mi říkal, ať se raději nevsázím a ať si počkám a že uvidím sám a že to sice zní trochu šíleně, ale že by to všechno mohlo skončit třeba taky tím, že Trumpa z Bílého domu vyvede armáda.
Vzpomínám si, že jsem se smál, když mi to vyprávěl.
