  |
Jenže v praxi tak savčí identita nepůsobí. Je-li ohrožen člověk, nad ostatními savci si nárokuje prioritu. Dánsko se při epidemii korony rozhodlo vybít 17 milionů norků na svých farmách (40 procent světové produkce norčích kožešin). A následovat chce Irsko, kde chovají 100 tisíc norků. Důvod? U norků se objevila mutace koronaviru přenášející se i na lidi. Přitom vykazuje nižší citlivost na protilátky, což by mohlo snížit účinnost již připravovaných vakcín.
Vakcíny v ohrožení? Dánsko vybije celou populaci až 17 milionů norků, zmutovaným koronavirem nakazili první lidi |
Od toho se odvíjejí otázky etické, politické i strategické. Nepřináší rizika už samy velkochovy zvířat? A když už jsou zaběhnuté, lze zvířata v nich vybíjet preventivně jen při podezření? Je-li pandemie považována za hrozbu rozměrů války (následky srovnatelné jsou), používá-li se válečná rétorika (koronavirus musíme porazit) i legislativa (výjimečné stavy), musíme se pak ohlížet na zákony a etiku? Na etiku jinou než vedenou cílem „přežít a zvítězit“?
Ty otázky jsou formulovány úmyslně provokativně. Pak si člověk lépe uvědomí, jaké posuny „boj s koronavirem“ přináší. Když před dvaceti lety v Británii vrcholila „nemoc šílených krav“ a zjistilo se, že její forma se vzácně přenáší na lidi, byly vybity čtyři miliony dobytčat. Nyní se vybíjejí miliony norků. Dánský ministr zemědělství sice rezignoval, neboť tento krok neměl oporu v zákonech, ale mezitím ho legalizovala parlamentní většina. Řeknete si, že jsou to detaily. Ale jakmile se uplatňuje postup „když se kácí les, létají třísky“, můžete se vsadit, že některá z těch třísek zasáhne i vás.
