Byla by osudová chyba svěřit dostavbu jaderné elektrárny Dukovany ať už Rusům, nebo Číňanům. Komunisté a xenofobní nacionalisté z SPD s podporou Hradu na to tlačí. Vnímám to jako největší ohrožení republiky od roku 1938 a 1968. Tenkrát jsme to v obou případech prohráli. Svůj úvodník jsem končil: Nedejme jim BIS. Nedejme jim Dukovany. Zkrátka, pošlete je do háje.
Že se v kanálech rozpoutá bouře, to jsem věděl, jako jsem to věděl, když jsem onehdy v rozhovoru pro Parlamentní listy označil Václava Havla za historickou osobnost srovnatelnou s T. G. Masarykem. Nicméně co se děje v kanálech (diskusích pod články), mě nezajímá. Zaujala mě hrstka mailů, které jsem od čtenářů dostal. Napsali je vzdělaní lidé – podepsáni lékaři, inženýři. Všichni se mnou nesouhlasili.
Společný jmenovatel: zklamání ze stavu Západu, zoufalství z toho, co se děje v USA, smutek a neklid ze situace ve Francii, ostražitost před vývojem v Německu. Brzy budeme do Ruska emigrovat, psal mi jeden ze čtenářů. Opravdu nevím, jak účinně polemizovat. Uvedu výňatky z jedné odpovědi, kde jsem to snad zformuloval srozumitelně.
Ono to není tak, že Rusko a Čína jsou špatné a ostatní dobří, napsal jsem a pokračoval dále: Tady jde o to, zdali máme dát energetiku do ruky mocnosti, která je ve svém dlouhodobém historickém principu násilná, a jestli máme svěřit komunikaci totalitnímu státu Číně s jeho koncentráky a tisíci popravených lidí ročně. To je ta otázka.
Pohled na současný Západ mi také dělá starosti. Je ale dobře si uvědomit, že tzv. Západ vnímáme mediálně, ne z lidské každodenní zkušenosti. V médiích vždycky někdo dominuje. Dneska jsou to environmentalisté a identitáři a genderisté a bůhvíjací -isté. O padesát let dříve to byli levičáci, pacifisté bojující o jednostranné jaderné odzbrojení. Před válkou to byli v Americe izolacionisté, v Evropě na jedné straně komunisté a na druhé straně stoupenci pevné ruky, vůdcovského principu a antisemitismu. Oswald Spengler vydal svůj Zánik Západu poprvé v roce 1918. Někdo by měl napsat dějiny sebedestrukčních ideologií svobodné společnosti.
Svoboda je prostředí, ve kterém Západ žije. Znepokojenou argumentaci vnímám, chápu a do značné míry sdílím. Jen si myslím, že ať se u nás, tedy na Západě, děje cokoli, je to výraz a důsledek svobodného myšlení a projevu. Svoboda je na Západě vnímána jako cíl, kdežto v Rusku a Číně je to odjakživa terč. Proto vnímám Rusko a Čínu jako nebezpečí a rozhodně varuji před podvolením se jim.
