Z hlediska budoucnosti se mi ale zdá, že důležitější než hodnotit čtyři Trumpovy roky je zamyslet se nad tím, jak se stalo, že člověk jeho typu vůbec kdy mohl zvítězit ve volbách. Vždyť osobnostní profil Donalda Trumpa jej předurčuje spíše k tomu, aby sympatie ztrácel, než aby je získával.
Všechny nehoráznosti v jeho vystupování a jednání, neschopnost reagovat konstruktivně na radu, neřku-li opačný názor či dokonce kritiku, snaha být za každou cenu středem pozornosti, konfliktnost, zahleděnost do sebe hraničící s psychickou poruchou – kdokoliv soudný to už přece musel zaznamenat nejpozději během jeho volební kampaně 2016. Tak jak to, že nakonec vyhrál?
Jistě, americká mentalita se od té evropské v lecčem odlišuje. Amerika má pro asertivnost a sebeprosazování nikoliv odsudek, ale obdiv, což vyplývá z její historie. Ale Trump neměl ve volbách v roce 2016 úspěch jen proto, že byl dravější než jeho republikánští konkurenti v primárkách a než jeho demokratická soupeřka ve vlastních volbách.
Uspěl proto, že sliboval, že omezí nelegální migraci (a z ní plynoucí kriminalitu), že sníží daně, že oživí tradiční průmyslové obory a (což s tím souvisí) vyrovná obchodní bilanci USA s Čínou i s EU, že z Washingtonu vymete od běžného života odtržené elity. Sliboval zkrátka to, co dobře znělo „obyčejným Američanům“ – v tomto smyslu byl populista, byť to má ten háček, že Trump své sliby následně plnil, což se běžnému náhledu na populismus jako na lidu lahodící, leč plané sliby vymyká.
Zejména však byl jeho program v ostrém protikladu s tím, co prezentovala Hillary Clintonová, která se starala o práva nejrůzněji definovaných menšin, jakož i menšin v těchto menšinách (atd.), o větší zdanění bohatých (tj. úspěšných) a o prosazení dalších elitářských a egalitářských myšlenek více než o životy a práva „nemenšinových“ obyvatel USA.
Není divu, že tradičněji orientovaní voliči byli připraveni odevzdat svůj hlas celkem komukoliv, jen když je ušetří takového „společenského pokroku“. A Trump si to uvědomil a dokonale toho využil: prezentoval se jako (relativně) lepší volba, a málo dbal o to, aby se ukázal jako volba (absolutně) dobrá.
Ale proč to všechno píšu. Situace téměř bratrovražedně rozdělené společnosti nepanuje jen v Americe. A všude, kde budou „progresivisté“ snahou o prosazení svých myšlenek rozdělovat společnost, se najdou „Trumpové“, kteří to rozdělení ještě zintenzivní a pak využijí. Výběr mezi nimi je pak těžký, ale nakonec se volič rozhodne pro menší zlo, protože pro dobro se rozhodnout nemůže, když není na volebních seznamech. Nějak mne opouští životní optimismus...
