Lidovky.cz

Názory

Poslední slovo Jaroslava Veise: Ostrov očkovací deviace


Spisovatel Jaroslav Veis | foto: Lidovky.cz

Premium Názor
Úvodem jen pro pořádek: Dovolil jsem si vypůjčit za účelem titulku pojem, který si přivlastnil Miloš Zeman, a nikdy nepřiznal, že o ostrovech pozitivní deviace první psali slovenští sociologové, zejména Soňa Szomolányi. Kdyby byl prezident mladší, označili by ho za plagiátora, ale po něm by to, jako ostatně všechno, steklo jako kapky deště po peleríně.

Poslední slovo Jaroslava Veise: Začíná krátké 21. století

Ostrov očkovací deviace ve Státním zdravotním ústavu (SZÚ) ovšem vůbec pozitivní není. Je to naopak učebnicový příklad zneužití postavení poblíž moci ve svůj prospěch. Nebo také klasické české vyčůranosti.

Autor:

Jak po odhalení serveru Seznam Zprávy pravil ministr Blatný, dostal SZÚ „plato“ vakcín, aby je podle stanovených priorit rozdělil. Plato je dle slovníku velký tác. Na tenhle se vešlo 1000 dávek vakcíny a s využitím novátorského přístupu natáhnout z každé lahvičky ne 5, ale 6 dávek, dokonce 1200. V SZÚ pracuje 450 lidí včetně mzdové účtárny, takže skoro tři vakcíny na jednoho.

Ve chvíli, kdy plato dorazilo, byla to asi tak setina všech vakcín v Česku. O zbývajících řekněme 99 000 vakcín (tedy skoro 119 000) se měly podělit prioritizované skupiny seniorů nad 80 let a přímo covidem ohrožených zdravotníků. Bratru na půl milionu lidí, ale spíš víc – každopádně víc než tři na jednu vakcínu.

I kdyby se SZÚ naočkovali všichni, kdo chtěli, bylo by to chucpe, ale pořád by se dalo alespoň trochu zachránit, kdyby to, co zbylo, poslali do jen přes plot vzdálené vinohradské nemocnice nebo do o kousek vzdálenějšího seniorského domova na Hagiboru. Ale to neudělali. Místo toho zavolali domů (rodina je přece základ státu), přijďte honem, vakcíny máme dost. To je už chucpe na druhou.

Aby bylo všechno ještě smutnější, připomeňme si, že SZÚ je místo spojené s dosud nejvýznamnějším činem v moderní éře očkování, a to celosvětově. Právě v něm dlouhá léta působil profesor Karel Raška (1909–1987), vůdčí osobnost světové kampaně očkování proti černým neštovicím, jež vedlo k celoplanetárnímu vymýcení choroby, kdysi decimující celé země. V roce 1984 mu za to Britská královská lékařská společnost udělila Jennerovu medaili, nejvyšší ocenění, jaké může epidemiolog dostat.

Doma dopadl hůř. Normalizátoři ho nejdřív odvolali z místa ředitele Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, a o dva roky později mu dokonce zakázali do ústavu vůbec vstoupit. Je mi líto, ale teď mu obyvatelé onoho ostrova očkovací deviace symbolicky plivli na hrob.

Jak jsem se dočetl, hned den po odhalení byl ředitel Březovský nucen rezignovat. To je cosi jako trest, ne však pokání, které je mnohem podstatnější. Jedna možnost mě napadla: co kdyby se dotyční zaměstnanci včetně mzdové účtárny i s příbuznými přihlásili jako dobrovolníci na covidová oddělení? Protože jsou očkovaní, nemuseli by ani nosit ty plastové skafandry. A do té vinohradské nemocnice to mají fakt jen přes plot.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.