Rozčiluju se ráda. Zmatek v hlavě ovšem mívám, to musím říct. Nejhorší je, když čtu názory zásadně protichůdné, ale v zásadě přesvědčivé. Třeba o tom covidu. Jeden říká, že jde jen o trochu horší virózu, druhý, že je to útok na existenci lidstva. Podle prvního by se měly otevřít krámy, školy a vleky, podle druhého by šlo o zločin.
XY tvrdí, že stačí vakcinovat jednou dávkou, YZ, že jsou naprosto nutné dvě. A oba jsou doktoři, někdy i docenti nebo profesoři. Tuhle už mne to trochu unavilo, takže jsem radši vypnula počítač a začala si listovat ve svém papírovém zápisníku, do něhož si tu a tam dělávám výpisky ze čteného, zaslechnutého nebo nově pochopeného. Nějak jsem měla pocit, že jsem tam před časem zahlédla i cosi na téma názorových rozdílů.
Musím říct, že mě překvapilo, jak zajímavé myšlenky v sešitku nacházím. Tak třeba „nikdy nebrat svoje vědění a přesvědčení za konečné a pravdivé, protože vždycky bude něco chybět“. Nepamatuju si, kdy a proč jsem si ta slova zapsala, jestli je někdo řekl, nebo jsem k tomu došla nějakým svým omylem, na který bych byla předtím přísahala. Nejspíš šlo o to druhé, protože nemám poznamenané jméno autora. I když fakt je, že autory někdy psát zapomínám.
Podnětný mi přijde i další zápisek, o němž si taky nejsem jistá, jestli jde o citát, nebo o životní poznatek. Je dost kusý. Stojí v něm, že „… svět nevedou nejlepší z lidí. Dokonce to asi ani není potřeba. Důležité je, aby uměli, co mají umět.“ Fakt je, že jsem jeden čas besedovala s výborným chirurgem, který mi ale připadal celkově dost omezený. S odstupem mě napadá – nemůže to náhodou platit třeba i o spisovatelích nebo politicích?
Hledané se nacházelo až asi na desáté stránce. A tady jsem si autora poznamenala. Byl to Zdeněk Nejedlý, poúnorový ministr školství, který se původně celkem slušně rozjel na akademickém poli, pak absolvoval vymývání mozku v Sovětském svazu a posléze mne políbil. No nedivte se. Ministerstvo školství bylo naproti škole, do které jsem tenkrát chodila, a jak už byl ten ministr v padesátých letech vetchý a nechtěl jezdit nikam daleko, převedli ho na jakousi slavnost (snad začátek školního roku) jen přes ulici. Asi mi dali pro něj do ruky kytku.
Ale abych nezamluvila ta jeho slova, která jsem si poznamenala, samozřejmě ne tehdy, ale teprve loni, pravděpodobně při poslechu nějakého rozhlasového pořadu. „Západní věda,“ pravil na nahrávce vytažené z archivu komunistický mudrc Nejedlý, „nemá žádné výsledky, protože každý vědec má jiný názor na řešení, takže tam nakonec žádné řešení není…“
Myslím, že to dám na Facebook.
