Lidovky.cz

MACHALICKÁ: Svoboda je nemít strach. Snahy o revizi dějin dnes nejsou překvapivé

Názory

  5:00
Praha - Před časem vyvolaly silnou kritiku názory děkana FF UK Michala Pullmanna, který tvrdí, že komunismus aktivně spoluvytvářeli občané a s režimem hráli hru, okřídleným se pak stal jeho výrok o uklízečce ze Žďáru, která byla spokojená ve své socialistické vlasti a do Alp cestovat nechtěla.

První máj na Letné v roce 1982. foto: Lubomír Kotek

K diskusi na toto téma se nyní vrátila historička Marie Koldinská, která moderuje televizní pořad Historie.cs, a pozvala historky Petra Blažka, Jana Rychlíka a Michala Pullmanna. Ten se hájil tím, že mu jde především o to, vysvětlit, proč diktatura fungovala. Stěžejní otázka debaty zněla, zda se dá komunistické období posuzovat jen z hlediska represí režimu a odporu obyvatelstva vůči němu.

Poslední slovo Karla Olivy: Léto pro soudruha děkana

Část historiků dnes tvrdí, že období socialismu v Československu se musí pojímat komplexně. Pod tímto termínem se ale ukrývá plejáda názorů, které se rodí z teze, že komunistické Československo obyvatelům vyhovovalo, vědomě ho podporovali a těšili se z jeho vymožeností. Pullmann třeba tvrdil, že za komunismu nikdo nebyl bez moci, k čemuž Koldinská trefně podotkla, že by bylo dobré zeptat se doktorky Horákové, jak cítila svůj podíl na moci před popravou. 

Jan Rychlík uvedl, že vnímá komunismus v ČSSR jako součást světového experimentu, který se nepovedl, a dodal, že žádný režim nelze postavit a udržet u moci bez podpory obyvatelstva. Jistě, ale co si takhle položit otázku, co bylo příčinou té podpory.

Po válce část lidí komunistům fandila, ale ve chvíli, kdy nastolili teror a likvidovali své protivníky i se požírali mezi sebou, muselo být každému jasné, oč jde. Nastoupila emoce zvaná strach – a ten nezmizel po celých čtyřicet let. Doprovázela ho rezignace, odpor k angažmá i prospěchářství, ale každý se nerodí hrdinou. 

Všichni emigrovat nemohli, a tak se žilo pod knutou a v pocitu bezvýchodnosti, a přitom se člověk občas radoval, protože žil. Každý, kdo tu žil, svým způsobem participoval, ale to je jiná rovina, jak upozornil Petr Blažek. Tvrdit, že nám ve svrabu bylo dobře, je zjednodušování a pokus o revizi dějin. Ještě v 90. letech by tyto úvahy neměly živnou půdu, třeba Dušan Hanák natočil skvělý dokument Papírové hlavy, kde hned úvodem zazní, že svoboda je nemít strach. Pak nás bez pardonu provádí po zrůdnostech komunistického režimu a jeho represe ironicky prokládá výlevy bolševické propagandy.

MACHALICKÁ: Seriál Božena pohoršil obecenstvo, protože ukázal sexuální život spisovatelky

Že revize přichází nyní, není až tak překvapivé, jak zaznělo v pořadu, za revoluce všichni vědí, co nechtějí, ale málokdo ví, co chce. Dnes už jsme kapitalismu hodně nakoukli pod klobouk a zjistili, že má více much, než jsme si mysleli, takže je zřejmě třeba oprášit úžasné výdobytky socialismu, jak o tom blouzní mladí levičáci, kteří o povaze totalitního režimu nemají ponětí.

Třeba taková Apolena Rychlíková, která kárá Pullmannovy kritiky, že se bojí konfrontace s minulostí, a upřímně nechápe, jak je možné, že se režim zhroutil tak překotně za jásotu všech, kteří drželi hubu a krok. Ale v tom není nic překvapivého, lidé se přestali bát, neboť pochopili, že soudruzi už nemají moc v rukách a za zády bratrské tanky.

Problém tkví i v tom, že nemáme dostatečný odstup od nedávné minulosti i sami od sebe – a zrovna Michal Pullmann je toho příkladem. Jeho názory formovalo rodinné prostředí, vždy se hodí do spolupráce nemravným režimem zatáhnout další a vytvořit dojem, že papaláši dělali všechno pro lidi.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.