Lidovky.cz

Názory

ZVĚŘINA: Roman Prymula se zachoval jako ukázkový mocipán

Koláž k návštěvě bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly na fotbalovém utkání Slavie s anglickým Leicesterem. foto: Miro Pištěk

Kauza
Angažovaný člověk si nemůže nikdy dovolit říkat lidem, že mají zůstat zavření doma, a o pár hodin později si vyrazit na fotbal (samozřejmě legálně), kde usedne mezi prominenty.
  14:12

Prymula volal po lockdownu, sám si zašel na VIP tribunu Slavie. Babiš se ho zřekl a dodal: Postrádá sociální inteligenci

Nejnovější aféru premiérova poradce Prymuly lze rozdělit na dvě části. Nejprve tu je skupina VIP návštěvníků na fotbalové tribuně, říkejme ji Tvrdíkovi spojenci. Je to partička prominentů nejrůznějších profesí, které si soukromý podnikatel Tvrdík pozval v rámci systému protislužeb. To, že někteří z nich mohou být věrnými slávisty, by nás nemělo mást. Kdyby neměli vliv a moc, nepozval by je. 

Krokodýlí slzy pana Tvrdíka (omlouvajícího se za morální selhání) zapadají skvěle do tuzemského provozu. Účelu bylo dosaženo, tak proč se neomluvit? Vše se navíc dělo v mezích zákona a celkem bohulibé snahy dostat do ochozů fotbalových stadionů bezpečně diváky. Kritici do pozítří umlknou.

Roman Prymula na zápase Slavie s Leicesterem
Roman Prymula na zápase Slavie s Leicesterem

Druhou stranou téže mince je Roman Prymula, ten je epidemiologem, do čtvrtečního večera poradcem premiéra a bývalým ministrem zdravotnictví. A takto angažovaný člověk si nemůže nikdy dovolit říkat lidem, že mají zůstat zavření doma, a o pár hodin později si vyrazit na fotbal (samozřejmě legálně), kde usedne mezi prominenty. Prymulova reakce je ilustrativní, uraženě poznamenal: „Zdá se, že já smím být pouze doma.“ Ano, politik, který zakazuje lidem setkávání s bližními, se nemůže vypravit na akci, která je ostatním zapovězena (jakkoli bezpečná a legální), a zároveň si zachovat důvěryhodnost.

Prymula by v současné situaci byl pro krátkodobá tvrdá opatření. Navrhne to Babišovi

Pan Prymula a jeho celkové nepochopení situace by se dalo nazvat syndromem lorda Kitchenera. Tento politik prosazoval ve druhé polovině předminulého století v Africe britskou koloniální politiku velice nevybíravými metodami, a přesto byl přesvědčen o tom, že koná dobro. Nikdy nezapochyboval o tom, že jsou Britové vyvoleni k tomu, aby určovali pořádek ve světě.

Dostáváme se zpět k Tvrdíkovým spojencům. Patrně všichni, které si na stadion pozval, jsou přesvědčeni o tom, že jim prominentní místo náleží právem. Že by někdo z nich řešil otázku, zda by na stadionu neměl být někdo jiný, se asi předpokládat nedá. A dokud budou tihle lidé pomýleně prezentováni jako tuzemská elita (jejíž jsou možná okrajovou částí), budeme odsouzeni k občasnému mediálnímu lynčování toho nejnešikovnějšího z nich, ale nápravy poměrů se nedočkáme.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.