Lidovky.cz

Názory

Poslední slovo Jaroslava Veise: Proč máme mokro v kalhotách


Spisovatel Jaroslav Veis | foto: Lidovky.cz

Premium
Tolik se toho od chvíle, kdy jsem psal minulé Poslední slovo, stalo – a bohužel dočista nic pozitivního. Nejdřív Poslanecká sněmovna odmítla prodloužit vládě nouzový stav, aby dotyčný stav vláda vzápětí vyhlásila znovu, pro změnu na jí vyžádanou žádost hejtmanů. Poté byl nový nouzový stav právními experty označen za neústavní a pětatřicet senátorů požádalo Ústavní soud, aby ho zrušil.

Než ústavní spor skončí, vyprší nejen sám sporný nouzový stav, ale parlament ve zrychleném, tedy nouzovém režimu schválí pandemický zákon. Ten ovšem už teď vůdce pandemii popírajících tlučhubů Okamura označuje jen za jinak přejmenovaný nouzový stav…

Autor:

A mezitím, s pravděpodobností hraničící s jistotou, zemřou další tisíce lidí na covid-19, ústavnost neústavnost, stav nestav, zákon nezákon. Neboť vše, co se může vyvíjet špatně, se na politické půtky neohlíží a prostě se špatně vyvíjí: počet nakažených stoupá, počet vážných případů covidu stoupá, počet úmrtí stoupá. Zato klesá počet covidových lůžek v nemocnicích, s odpovídajícím zpožděním lze předpokládat i pokles počtu volných míst v krematorních pecích. A vakcinace se jaksi zadrhává…

Ještě že nám na poslední chvíli vlije trochu žluči do žil exprezident Klaus varováním, abychom kvůli falešné ideologii tzv. kovidismu nezapomínali na nebezpečí migrace!

Zrovna touhle dobou se půl vlády za pochvalného mručení půli obyvatel chystá rozvolnit lockdown, protože už je nejvyšší čas začít se vracet k normálu a zejména pustit vleky na sjezdovkách, když je po letech tak lyžařsky příznivé počasí. Zatím druhá půle vlády za zděšeného koulení očima druhé půli občanů nedokáže pochopit, proč ve chvíli, kdy se situace zhoršuje, hodláme předstírat, že se zas tak moc neděje a puštěný vlek a otevřený obchod za to stojí.

Tohle je určitě rozdělená společnost, ale kdo ví, jestli ne taky hroutící se stát. Pro jistotu jsem se koukl do Wikipedie, jak na tom jsme v žebříčku států (Fragile State Index) podle stability. Za loňský rok zaplaťbůh dost dobře, patříme mezi pětadvacítku nejstabilnějších zemí. Jenže mezi hodnotícími kritérii není schopnost vzdorovat krizi vyvolané pandemií.

Padala ten týden taky otázka: Máme to vyčítat jen politikům, kteří nezvládají situaci (ovšem pozor, nikdo nám je nevnutil, zvolili jsme si je), nebo i občanům, kteří se snaží rozumná opatření obcházet anebo je odmítají dodržovat?

Je to tak trochu jako se ptát, zda byla dřív slepice, či vejce. Nicméně člověk se přitom neubrání vtipu tak z páté třídy: Pán čůrá uprostřed ulice a přichází policista. „Okamžitě přestat a zastrčit do kalhot,“ řekne ostře, „jinak dostanete pokutu!“ Pán zavře zip u poklopce a poté, co policista odkráčí, radostně mrkne na kolemjdoucí: „To jsem ho dostal! Zastrčil jsem, ale nepřestal!“

Inu, naše slavná česká cesta, verze 2021.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.