Ústavní stížnost Senátu na obnovení nouzového stavu bude hotová ve čtvrtek, podporu má dostatečnou |
Ponecháme-li covid covidem, pak nejvíce hnuli žlučí senátoři, kteří podali ústavní stížnost proti vyhlášení nouzového stavu, protože, dle svých vlastních slov, „nemohli jinak“. Ačkoli se odkazují na ústavní právo a konstituci samotnou, dokazují, že ve skutečnosti nerozumějí podstatě ani jednoho.
Aby nedošlo k mýlce: teď vůbec nehodlám rozebírat, zda měl či neměl být vyhlášen stav nouze, ani zda bylo či nebylo takové vyhlášení ústavní či protiústavní, a už vůbec nehodlá senátorům upírat možnost podávat ústavní stížnost. Ale tento konkrétní případ ukazuje míru nepochopení podstaty a smyslu práva, dělby moci, práv a povinností jednotlivých politických aktérů.
Za prvé: v této konkrétní kauze senátorům do nouzového stavu „nic nebylo“. Vláda, která notabene nemá většinu, se zodpovídá Poslanecké sněmovně. Byla-li opozice přesvědčena, že nouzový stav je zločin, mohla jej dolní komora hned a z fleku zrušit. Senát nebyl vůbec potřeba a podání k Ústavnímu soudu jen nadále zvyšuje zmatek, chaos a přesouvá politické půtky na kolbiště, kam z principu nepatří.
Za druhé: představa, že senátoři „museli a nemohli jinak“, je úplně zvrácená. Právo není vtělené slovo Boží, které chtějí fundamentalisté naplnit i za cenu lidských obětí. Právo je ve své podstatě způsob společenské ochrany, ochrany slabých a předcházení konfliktů. Právo chrání slabého před tím, aby mu silnější sebral jídlo či pole; právo chrání občana před násilím státu či instituce, právo brání zneužití moci. Jsou-li senátoři přesvědčeni, že nouzový stav je zlo a na zemi bude bez něj lépe, pak mohou a smějí podat ústavní stížnost jako poslední obranu před zneužitím moci. Ale v žádném případě nejsou povinni, nemusejí.
Jelikož stížnost podali tak, aby fakticky nemohla být rozhodnuta dříve, než sněmovna schválí nová pravidla dle epidemického zákona, senátoři fakticky nechtějí, aby byla opatření nouzového stavu zrušena. Jen používají „právo“ jako bidlo k tomu, aby oživili svár mezi vládou a opozicí ve chvíli, kdy ty došly k překvapivé shodě nad epidemickým zákonem ve sněmovně. Hanba vám, plantážníci! A krom kapitol z ústavního práva se doučte i modální slovesa: Chci neznamená musím.
Z hloubi duše děkuji všem svým čtenářům, kteří odpověděli na minulou výzvu a snaží se dopídit toho, proč si Česko vede od léta v boji s covidem tak zle. Počet krátkých i rozsáhlých reakcí překročil stovku a ne všem zatím dorazilo přímé poděkování i odpověď. Ale všechny postřehy budou využity – nejspíše již příští sobotu v Orientaci Lidových Novin. Díky!
