Látkovým rouškám odzvonilo, přichází ‚doba respirátorová‘. Sociálně slabší dostanou zdarma chirurgické ústenky |
Kdo není úplný ignorant, o té změně věděl z médií nejméně týden. Mnozí takto tušili, že dnem D bude možná už půlnoc z pondělka na úterek. Ale teď si zkuste poctivě odpovědět na dvě otázky.
Za prvé: viděli jste v nějaké lékárně či obchodě police se zásobou respirátorů? Za druhé: kdy jste se o té změně dozvěděli úředně? Ještě včera odpoledne se na webu objevilo avízo, že nařízení bude sděleno až po jednání vlády. To opravdu tahle technická informace nešla sdělit s větším předstihem? Našinec si pomalu mohl myslet, že někdo z vlády vystoupí ve 20 hodin, řekne, že od půlnoci se musí nosit respirátory, a dodá: „Kdo ho chce, ať si pospíší. Za hodinu začíná zákaz vycházení.“ Je to další kamínek do mozaiky chaotického zvládání komunikace a krize. Přitom respirátory budou zátěžovým testem pro fungování státu i důvěru lidí v něj.
Přenesme se o rok zpět. I tehdy stát vyhlásil něco, co sám nebyl s to zajistit – povinné nošení roušek. Ale mohl se spoléhat na české kutilství. Roušky se šily v domácnostech i divadelních kostymérnách, patřilo to k étosu doby a tolerance pro kiksy vlády byla vysoká. Ale co teď? Na respirátory je běžné české kutilství krátké. Doma je prostě neušijete, musí se vyrábět a distribuovat profesionálně. Obstojí tu český stát? V době, kdy tolerance pro kiksy vlády je už nízká?
  |
Jde-li o provoz skiareálů, mluví se o inspiraci Rakouskem. Ale proč se jím neinspirujeme při zavádění povinných respirátorů? Rakousko už před měsícem dohodlo distribuci i stanovené ceny (59 centů za kus) tak spolehlivě, že mu i bavorský tisk záviděl. Neříkejme předem, že u nás to dopadne špatně. Ale lidé zatím vidí příliš málo důvodů k tomu, aby byli přesvědčeni, že to dopadne dobře.
