KAMBERSKÝ: Musíš, nebo chceš? Senátorům do nouzového stavu ‚nic nebylo |
Mnozí lékaři z covidových center jsou přesvědčeni, že při současném faktickém naplnění kapacit nás může zachránit jen tvrdý lockdown po vzoru Izraele, Itálie, Francie či Velké Británie, uzávěra, k níž se Česko zatím neodhodlalo. Lékaři z Chebu či Sokolova jsou doslova zoufalí a říkají, že na lockdown „včera bylo pozdě“, protože zprávy, které máme z testovacích center a nemocnic, fakticky popisují rozšíření viru před deseti dny.
Ale stejně tak leckteří internisté, včetně primářů oddělení nemocí vnitřních, považují státní reakci na epidemii přehnanou. „Pan apokalyptik Kamberský, představitel té největší paniky a toho nejhoršího selhání českého žurnalismu,“ pravil jeden takový špičkový lékař, zatímco očkoval nejstarší členku rodiny. Jak se v tom má ubohý žurnalista vyznat?
Novinář mluví s lékaři i statistiky, čte studie i články, snaží se porozumět epidemickým modelům a v rámci svých limitů používat vlastní rozum – ale náš konečný pohled na epidemii i reakci na ni je zjevně formován dost zásadně i něčím jiným než jen „tvrdými daty“.
Čím? Panikou novináře, jenž se s takovou krizí nesetkal? Zkušeností lékaře, jemuž pacienti umírali na lůžkách před covidem a budou i po něm? Vztahem ke státu a jím vynucovaným opatřením? Či snad dokonce vztahem ke konkrétní vládě a jejím představitelům, na něž má část společnosti extrémní alergii?
Zvláštní a tajemná věc je, jak se ani lékaři nad covidovými lůžky neshodnou. Většinově asi ano, ale ta většina rozhodně není drtivá.
Prý také kreslíme situaci příliš černě a málo dodáváme lidem naději. Tuto výtku akceptujeme – s tou výhradou, že zatím se bohužel všechny chmurné předpovědi, které jsme tu od srpna učinili, naplnily. A pokud ještě před týdnem, kdy situace na západě republiky začínala být zoufalá, se vláda s opozicí shodla, že „návrat žáků do škol je priorita“, a ještě toto pondělí chtěla vláda jednat o otevírání obchodů, jistou míru paniky bychom si rádi obhájili. Jak říká jeden z nejvýznamnějších českých vědců, bývalý ředitel Ústavu molekulární genetiky a držitel ceny Česká hlava, imunolog Václav Hořejší: „Připadám si jako v blázinci. Jsme na pokraji kolapsu a politici se hádají o hloupostech.“
Ale protože dobrých zpráv není nikdy dost, tak je zkusme telegraficky: přibývá dalších vyvinutých a schválených vakcín. Země jako Izrael či Velká Británie mají tak vysokou míru proočkovanosti, že brzy přestanou potřebovat další velké množství dávek. Firmy neustále navyšují produkci a „potřebných“ ubývá. Lékaři mají více zkušeností, máme mnohem více lůžek i kyslíku, než měla před rokem Itálie. I při mnohem větším počtu případů neleží pacienti na chodbách, či dokonce na zemi. Ačkoli přirozeně a nutně dochází k selekci omezených zdrojů, kdy nejde najednou poskytnout nejlepší péči všem, tak se triáž týká lůžek ARO a výjimečně JIP, nejsou zatím žádné zprávy o odpojování od kyslíku. Jsme na pokraji kolapsu, ale nikoli v oku hurikánu.