HUDEMA: Test testováním. Státem uložená povinnost musí jít splnit |
Současný nouzový stav končí 28. března a vláda ho bude chtít, jak oznámil ministr zdravotnictví Jan Blatný, prodloužit. Tvrdí, že bez toho epidemii nezvládne. Potřebuje k tomu ale souhlas poslanců, a protože vláda je menšinová, i opozičních. Kabinet s oficiální žádostí váhá a vypadá to, že to nechá na poslední chvíli. Proč? Asi se domnívá, že je to dobrá strategie. Pokud o prodlužování nouzového stavu požádá na poslední chvíli, část opozičních poslanců ho odmávne. Nebude čas, aby si dokázala jako „protislužbu“ vynutit na vládě nějaké ústupky. Málokdo si totiž chce vzít na triko zrychlení epidemie a růst počtu mrtvých.
Tuto taktiku použila vláda už několikrát. Většinou to vyšlo. Kromě posledního případu v únoru. To by jí mělo přinutit taktiku změnit. Jenže vláda je jako Cimrmanův stařec a není schopna opustit svoji původní myšlenku. K čemuž jí inspiruje i to, že opozice zase není schopna udržet myšlenku. Tedy rozvinout nápad, jak se obejít bez nouzového stavu. Když se o to v únoru pokusila, vládu o vyhlášení nouzového stavu požádali hejtmani včetně těch opozičních a kabinet jim bez ohledu na poslance s radostí vyhověl. Opozice z toho nevyšla v očích voličů nejlépe.
Opakovaná jednání o prodlužování nouzového stavu připomínají frašku. V okamžiku, kdy země potřebuje jednotu a aspoň rámcový plán co dělat, se vláda a opozice nejsou schopny dohodnout a země je řízena na základě krátkodobých rozhodnutí a hrozí, že frustrovaní politici udělají další obří chyby. Nespokojenost lidí s vládními opatřeními proti epidemii mezitím roste a mrtvých přibývá.
