Poslední slovo Karla Olivy: Z krutostí skrutinií
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Naše soužití s virem už po roce degradovalo – kromě nemocnic – do jednotvárné rutiny. Ani tak se ovšem nenudíme: odvolání ministra zahraničí, hororová komedie o tom, kdo na jeho místo, výpověď tolerančního patentu (mezi vládou a KSČM, nikoliv toho z dob Josefa II.), a to ani nemluvím o Ukrajině, Rusku, Americe, Německu, Číně…
No a protože žijeme tak zajímavé životy, celkem potichoučku kolem nás přešla zpráva, že sněmovna schválila novelu volebního zákona. Ta byla vynucena výnosem Ústavního soudu o tom, že dosavadní systém přidělování mandátů je „nespravedlivý“ – s čímž je snadné souhlasit – a že je potřeba v něm změnit metodu výpočtu, byť je možné zachovat počet krajů – s čímž už se souhlasit nedá, tedy pokud nám jde o (pokud možno) rozumný přepočet hlasů na poslanecké mandáty.
Abych to vysvětlil na často zmiňovaném příkladu: z celkově rozdělovaných osmi mandátů ve volbách v roce 2006 v Libereckém kraji získala ODS za 83 647 hlasů čtyři poslance, ČSSD za 63 181 hlasů tři poslance a KSČM za 24 823 hlasů jednoho poslance, zatímco Zelení se 20 646 hlasy zůstali bez poslance. Vyjádřeno v počtu hlasů na jednoho poslance: ODS potřebovala 20 912 hlasů na mandát, ČSSD 21 060 hlasů na mandát a KSČM 24 823 hlasů na mandát (a Zelení vyšli naprázdno, přičemž jejich hlasy propadly). Pokud budeme za „co nejspravedlivější“ pokládat takovou metodu výpočtu, která zaručí co nejvyrovnanější počet hlasů na mandát, vychází výsledek voleb skutečně tak, že Zelení žádný mandát získat nemohli. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším počtem hlasů na mandát je totiž v případě, který reálně nastal, 3911 hlasů, zatímco v hypotetické situaci, kdy by Zelení získali mandát na úkor ODS, by tento rozdíl činil 7236 hlasů (a ještě větší by byl, kdyby získali mandát na úkor ČSSD). Prostě ta nespravedlivost netkví ve výpočtu, ale v tom rozdělení na kraje (a propadnutí hlasů) – je docela překvapivé, že to Ústavní soud ani po více než třech letech intenzivního studia problematiky nezjistil, stačí k tomu přitom počty z prvního stupně ZŠ, není nutné být profesorem právních věd.
Jednoduchým – a proto nejpřirozenějším – způsobem nápravy by bylo zrušit hlasování po krajích a pohlížet na Českou republiku jako na jeden volební obvod: pak by hlasy tak drasticky nepropadaly. Jistě je ovšem možné se o to pokusit i složitě, což je přesně obsah výše zmíněné novely, která zavádí komplikované „mezikrajové“ přepočítávání ve druhém skrutiniu. Za jeho mimořádně nepovedený bod pokládám možnost přelévání hlasů z jednoho volebního kraje do druhého: pokud strana S nečekaně výrazně vyhrála v kraji K1 (měla skvělé kandidáty), pošlou (za jistých podmínek) její „přebytečné“ hlasy do sněmovny její (možná značně neskvělé) kandidáty v kraji K2. A to se mi zdá vadné, byť původ slova „skrutinium“ je v latinském slovese „scrutare“ – „přehrabovati se v odpadcích“ (od „scruta“ – „odpadky, veteš“).
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
