Sloupky pro Guardian. Česky vychází další kniha italské spisovatelky Eleny Ferrante |
Proč by to někdo dělal? Ze stejného důvodu, jako se Jan Werich, coby stárnoucí Rudolf II., snažil v české filmové klasice koupit třináctou a tu „zaručeně pravou“ Monu Lisu. Akorát ty dnešní „Mony Lisy“ jsou opravdu všechny pravé a lidé za ně platí mnohem víc než fiktivní pekařův císař. Ostatně sloupek slavného listu se prodal za v přepočtu 12 milionů korun.
Prakticky neznámý umělec Mike Winkelmann prodal nedávno přes světoznámou aukční síň Christie’s svou digitální koláž za v přepočtu jeden a půl miliardy korun! Čtyřicátník z jižní Kalifornie s pseudonymem Beeple se tak přes noc stal třetím nejhodnotnějším žijícím tvůrcem. Jiná skupina zase koupila dílo známého streetartového umělce Banksyho s příznačným názvem Hlupáci, které si dělá legraci právě z aukčních síní a obchodu s uměním. Převedla ho do digitální podoby a originál spálila. Čistý zisk z operace, která ovšem může být dalším kouskem známého provokatéra samého, činil v přepočtu deset milionů. Dokonce dceřiná společnost drogistického gigantu Procter & Gamble se rozhodla, že nabídne online umění vpravdě ze svého portfolia - vyrobené původně z toaletního papíru.
Nemají ale digitální obrázky hodnotu spíše onoho jemného či novinového papíru než oleje na plátně? Nikoliv v tomto případě. Díky technologii blockchainu, která je základem třeba kryptoměn, jako je bitcoin a mnoha dalších, může být i digitální obrázek originál.
Příznak krize?
Důvodů, proč shluky počítačových pixelů mají v podobě takzvaných NFT (non-fungible token, neboli nezastupitelné tokeny) opravdu skvělé předpoklady k vysoké ceně, je celá řada. První je prostý fakt, že věci mají hodnotu proto, že jim ji lidé kolektivně přiřkli. Proto se kdysi platilo třeba lasturami nebo pazourky. Šikovná je přitom nezničitelnost a nekopírovatelnost, kterou tady zajišťuje blockchain - databáze rozesetá na tisících počítačů, ve které se jednou zapsané prakticky nedá změnit. To je u digitálních aktiv ekonomicky kontraintuitivní, jejich výhodou je právě snadná kopírovatelnost za minimální náklady, která sráží cenu na „výrobu“ dalších kusů, třeba knížky nebo písničky, na absolutní minimum. Jenže nekopírovatelné je cennější a navíc se přidává další digitální výhoda - snadná a levná celosvětová distribuce online. Trh je obrovský a nabídka omezená, cena dle ekonomických zákonů roste.
Z více filosofického pohledu se můžeme ptát, oč méně je hodnotná práce fotografa s digitálním fotoaparátem oproti tomu s klasickým filmem? Stejně tak oč méně je hodnotná práce malíře s digitálním plátnem, než upatlaného od barvy? Tradičně jsme psychologicky nastavení, že hmotné věci mají větší hodnotu než elektronické. Stejně jako chceme vlastnit originál. Jako Rudolf II. Když se změní jedna psychologická pohnutka, zafungují ekonomické síly a hodnota se obrací.
Sloupky Karla Čapka: Ještě o psech a také o kočkách |
Na druhé straně svou roli jistě hraje i současná ekonomická situace, kdy lidé nemají za co moc utrácet a zároveň se snaží investovat prakticky do čehokoliv, co by si mohlo udržet hodnotu v očekávané krizi. Zlato, drahé kameny nebo právě kryptoměny v čele s bitcoinem raketově rostou. Právě pro propojení NFT s nimi někteří odhadují, že jde jen o spekulativní bublinu, která splaskne, zvlášť když ještě neexistuje regulace. Co by se asi stalo s akciovými trhy, kdyby někdo vypnul veškerá pravidla? A kdyby je pak zase zapnul? Z NFT ale nakonec zbude mnohem víc užitečného.
Umělec pánem díla
Absence pravidel skrývá samozřejmě i nevýhody. Třeba zakladatel Twitteru Jack Dorsey prodal první tweet vůbec za v přepočtu 75 milionů korun, které poslal na charitu. Jak může kupec vědět, že to s dobrým úmyslem neudělá znovu? Když se na „jeho“ první tweet stále každý může podívat na svém počítači? Teoreticky může celou operaci zopakovat na jiné blockchainové databázi, ale nebude to ten „pravý“. Stejně jako se třeba v 90. letech populárním kartičkám s hokejisty stávalo, že se vydala nová série těch nejvzácnějších. Jejich cena klesla, ty původní byly ale stále hodnotnější.
Nejdůležitější ale je, že jsou to tvůrci, samotní umělci, kdo díky blockchainu o osudu svého díla rozhodnou. Co víc, díky digitální podobě pořád ví, co se s ním děje, kdo ho vlastní, co s ním dělá. Dokonce přímo do něj mohou zakódovat drobný desátek pro sebe při každém dalším prodeji. Tím se otevírá cesta pro překonání dávno přežitých autorských vyběračských organizací, jako je OSA. Výhody digitalizace jsou i tady obrovské. Tak co, koupili byste si první článek za 128 let historie Lidových novin jako NFT?