„Wíte, která mocnost drží weškeren weliký wýchod našeho dílu swěta; wíte, že tato mocnost… již dáwno přijala zewnitř postawu hrozící… že wždy přece, přirozeným wedena pudem… rozšiřowati se hledí a hleděti bude, že každý krok, kterýž by na této cestě dále ještě učinila ku předu, we swém přispíšení sploditi a přiwesti hrozí nowau obecnau samowládu, t. j. nepřehledné i newyslowitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic…
Wíte, že na jihowýchodní straně Ewropy, podlé hranic říše ruské, přebýwají národowé mnozí, půwodem, jazykem, dějinami a mrawem znamenitě rozdílní, – Slowané, Walaši, Maďaři a Němci, o Řecích, Turcích a Škipetařích ani nemluwíc, – jichžto žádný sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sausedu swému na wýchodě po wše budaucí časy s prospěchem činiti mohl odpor; totoť mohau jen tehdáž, když je wšecky w jedno spojowati bude swazek auzký a pewný.“
Pak následuje známá pasáž o tom, že „kdyby mocnářstwí rakauského již dáwno nebýwalo, bylo by zapotřebí pro dobré Ewropy, ano pro dobré lidské samé nyní bez prodlení je způsobiti... stát, jenž od přírody již i od dějepisu powolán jest, aby byl záštitau a strážcem Ewropy před asiatskými žiwly wšelikého způsobu…“
A o to mi trošku jde. Pod rakouským jhem již přes 100 let neúpíme, a v neradostném souhlase s Palackého slovy jsme si od sousedů (pravda, nejen těch východních) za tu dobu příliš humanity („dobrého lidského“) neužili, takže – co teď. Jsme v EU, ovšem její vysoký představitel pro zahraniční věci Josep Borrell zřejmě Palackého nečetl a zrovna tak nemá, kromě únorového diplomatického výprasku, žádné znalosti o skutečném stylu jednání Ruska (a asi ani o dějinách, jak kdysi dal najevo tvrzením, že „severní členové Unie postrádají válečné zkušenosti“). Proto politika vedení EU asi „swazek auzký a pewný“ natolik, aby nás podpořil skutečně účinně, nevykuje, a to ani nemluvím o Nord Streamu 2 a německých prioritách diktovaných ekonomickými zájmy.
Inu, přiznejme si v rámci reálpolitiky, že nejsme kalibr Velké Británie roku 2018. Pak je tu NATO, kde si naše šance stojí snad lépe: jsou v něm USA, které už dvakrát Evropu zachraňovaly. Jenže ty se podivně mění (jako ostatně i další země na západ od nás), takže není jisté, zda budou ochotny se angažovat potřetí, nota bene kvůli „rasistické“ ČR. Co když třeba i „Red Lives Matter“?
Tak nějak mi připadá, že v posledních letech s námi skutečně solidární byly víceméně jen státy V4, s vakcínami pak Rakousko a Slovinsko. „Otec národa“ měl s tou podunajskou monarchií zřejmě víc pravdy, než nám milo…
