Lidovky.cz

Názory

Poslední slovo Karla Olivy: Obrana Hamáčkova


Karel Oliva | foto: Lidovky.cz

Premium
Příroda je mi svědkem, že mé občanské i voličské postoje jsou orientovány na právě opačnou stranu od politického středu, než kde se nalézá ČSSD. Žádného svědka není zapotřebí pro pravdy zcela evidentní, že totiž pan ministr vnitra není Sókratés a já nejsem Platón, a to ani ve smyslu do velké dálky přeneseném. Leč i tak se mi zdá, že utrousit pár slov ohledně racionálnějšího postoje v současném dění kolem Jana Hamáčka je mravním imperativem.

Ministryně Schillerová pokládá za chybu, že Hamáček plánoval cestu do Moskvy

Ne že by si Hamáček kritiku nezasloužil: třeba odvolání Martina Netolického z dozorčí rady České pošty je v nejlepším případě nepochopitelné a v reálném případě pochopitelné pouze jako primitivní msta. 

Autor:

Také jeho vysvětlování cesty do Moskvy vypadá spíše na to, že se tam chtěl vypravit oblečený-neoblečený v rybářské síti (velmi sexy!) a jako dopravní prostředek plánoval koloběžku (ani nejít, ani nejet, a ani nepožádat o vládní letadlo), zkrátka že se pokoušel pustit se do vyjednávání, jehož výsledek by (v jeho představě) vyhověl zcela protichůdným očekáváním – takže to nakonec zákonitě dopadlo tak, že celá věc nevyhověla ničemu (a nikomu). Čemuž by se neměl divit ani on sám, protože snad ví, že není královnou Koloběžkou I. a že ani s červenou mikinou se nestane Jakubem Bondem. 

Ale odvolání jednoho úředníka ze zhola nevýznamné funkce a jeden obskurní (a ovšem také nerealizovaný) nápad plynoucí z přecenění vlastních schopností je tak všechno, co se Janu Hamáčkovi dá v poslední době spravedlivě vyčíst. Protože je potřeba objektivně vidět, že Tomáš Petříček si své odvolání zařídil především sám: nebylo únosné, aby zůstával ve vládě, o které veřejně tvrdil, že by se jí ČSSD neměla účastnit.

Hamáček odvolal Netolického z dozorčí rady České pošty. Vnitro místo něj navrhlo Kubu z ODS

Toto vše je ovšem jenom, jak se říká poněkud nechutným klišé, pěna dní, již čas odvane. Přetrvá ale to opravdu významné: že se konečně podařilo – nebo tedy ke konci května podaří – redukovat metastázované velvyslanectví Ruské federace na (snad) přiměřený rozměr. Jistěže to Jan Hamáček učinil na základě podkladů, které mu opatřili jiní. Formálně navíc užití článku 11 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, tedy tu skutečně podstatnou část redukce, vyhlásil ministr zahraničí. 

Leč to Hamáčkovy zásluhy o věc nijak výrazně nesnižuje. Mimochodem by mne zajímalo, proč nebyl uvedený článek použit, když byli šéfy ministerstva zahraničí Cyril Svoboda, Alexandr Vondra nebo Karel Schwarzenberg: jeho znění přece nepředpokládá jakékoliv „nepřátelské“ vyhošťování, stačí prostě tento článek s diplomatickou elegancí aktivovat. Skoro mi připadá, že dnešní ostentativní rozhořčení představitelů KDU-ČSL, ODS a TOP 09 nad Janem Hamáčkem je motivováno hlavně snahou zakrýt, co jejich strany nezvládly.

Abych to shrnul: pan vicepremiér jistě není nositelem rouna neposkvrněně bělostného. Ale pohlédnuto optikou našich historických zkušeností s Ruskem u Jana Hamáčka nad vším ostatním převažuje jedno velké plus.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.