Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Zlaté lobby |
Bydlí v domečku, který tam zanechali vojáci. Mezi keři probleskují bílé bochánky ovcí. Igor je nestříhá ani nezabíjí kvůli masu. Ovce a kozy se tu narodí, žijí a umírají bez zásahu člověka. Výjimkou je přikrmování čerstvě narozených jehňátek a kůzlat sunarem. Polovina by jich při mrazech zemřela. Pase se tu i kráva, ztýraná pokusy na vysoké škole. Igor ji koupil a zachránil před porážkou.
Procházím se a vychutnávám idylku, ze které mě vyruší řev motoru. Vynoří se tank, který rozrývá trávu a opět mizí mezi keři. O kus dál objevím vojenský tábor. Parkuje v něm další malý tank, osmikolová Tatra, gazíky, buginy a terénní motorky. V hlavním stanu je hospůdka s výčepem piva, kořalkami, kávovarem a grilem s klobásami. Od přítomných mužů, oblečených do maskáčů, se dozvídám, že tady tráví dovolenou. Říkají si „army fans“. Vysvětlují mi, jak drahá je péče o vysloužilý sovětský tank T-55. Jezdit nahoru a dolů přírodou je baví víc než ležet někde na pláži. Stopy po tanku jsou všude. Chráněná oblast je protkána sítí vymletých pásů mezi keři.
Dostanu kávu a pozvání na projížďku v tanku. S výmluvou na bolavá záda odmítám a vracím se za ovcemi a kozami. Ptám se Igora, jak je možné, že v chráněné krajinné oblasti řádí vojenští fandové? Odpověď je překvapivá. Za bolševika tam byl vojenský prostor.
Záklaďáci se plazili pod ostnatými dráty a utíkali přepadnout domeček, ve kterém dnes bez elektřiny a vody bydlí Igor. V krajině rozježděné tanky vzniklo vhodné prostředí pro čtyřicet druhů zvláště chráněných živočichů, kteří potřebují holou půdu. Využívají to různé druhy blanokřídlého hmyzu. Na jaře jsou okraje vyježděných cest posety kupkami vyhrabané půdy.
Je to známka aktivity samotářských vosiček a včel, hnízdících v zemi. Mezi nejnápadnější „stavby“ patří hnízda ploskočelky pospolné. Bohatou populaci má zde i ohrožený celoevropsky chráněný noční motýl bourovec trnkový. Na osluněné okraje křovin jsou vázáni i motýli ostruháček kapinicový nebo okáč ovsový. Aby tu mohli žít, je nutné rozjezdit krajinu tankem.
Žil jsem v mylné představě, že v chráněné oblasti si příroda může svobodně dělat, co chce. Ouvej! Tady je tomu právě naopak. Trávu je potřeba spást, přebytečné keře vykácet a vysekat, a cesty rozjezdit. O pasení a sekání se stará Igor, o rozježdění army fans. Každý z toho má svůj požitek. Není divu, že se navzájem nesnášejí. Ale co naplat, ochrana přírody je ochrana přírody. Dnešní svět je plný paradoxů. Věci zdánlivě negativní jsou nakonec pozitivní a naopak. Jednoduché pravdy dostávají na frak. Noční motýl vděčí za svůj život vysloužilému tanku T-55.
Tomáše Baldýnského dnes zastupuje Jiří Vanýsek.
