Nešlo ani tak o to, že Nohavica „podepsal“, aby „práskal“, ale aby mohl jít cestou ke slávě a k penězům (toho StB využila). To na rozdíl od Hutky, který ne že zvolil cestu emigrace, ale byla mu „ukázána“. Žil tedy v emigraci proti své vůli. ( Ať to zkusí ti, co mu to vyčítají.) StB nešlo ani tak o to, aby Nohavica donášel na emigranty žijící v zahraničí (bylo by to nelogické), ale šlo o to, aby z něj udělali morální trosku a nakazili jím ty, kteří se s ním ztotožňovali jako se svým idolem. Podařilo se jim to. Dnes mohou říkat: Vidíte, spolupracovníci StB nikomu nevadí. I naše mládež je miluje.
Nohavica sám se s touto spoluprácí nikdy nepřiznal ani svým nejbližším přátelům. Mentální ubohostí, morální pokleslostí a scestnou filozofií nakazit obecenstvo. Takový byl pravý cíl Nohavicovy spolupráce s StB (nikoliv „prásknout něco na Kryla“). Lidé takto nakaženi potom nemohou pochopit Hutku v jeho „pravděpodobných vzdálenostech“, ale jsou schopni chápat toliko vlastní idol tří či statisíců čuníků.
O autorovi| Milan Řehák, orza@volny.cz