PROFIL
Statistika je podle „překlenovacího“ premiéra Jana Fischera obrovské dobrodružství. Ani on sám není tak nudný, jak to může na první pohled vypadat.
PRAHA Není ani zdaleka tak suchopárný, jak by se od statistika dalo čekat. A umí víc než je na chalupě natřít okap na modro - jak sám sebe Fischer popsal v roce 2004.
„Všiml jsem si ho okamžitě. Na statistickém úřadu to byl jeden z nejschopnějších lidí,“ vzpomíná Eduard Outrata na rok 1993, kdy se po návratu z Kanady stal šéfem Českého statistického úřadu. „Věděl, co je třeba udělat pro transformaci statistického úřadu. Společně jsme ji dělali a udělali.“
Se statistikou Jan Fischer vyrůstal. Při vyprávění o svém dětství to nikdy nezapomene zdůraznit. „Tatínek i maminka byli statistici. Ne že by mě ke statistice přímo vedli, ale přece jen mi ji přibližovali,“ řekl před dvěma roky LN. Statistiku vystudoval také Fischerův syn Jakub.
Na statistickém úřadě začínal Fischer od píky. Hned po skončení národohospodářské fakulty tam nastoupil jako referent, od začátku 90. let vedl tým, který zpracovával výsledky voleb, v roce 1993 - po nástupu Eduarda Outraty - se stal místopředsedou úřadu.
Outrata nechal svého místopředsedu, aby úřad zastupoval v médiích. „Rád chodil do televize. A pořád chodí,“ říká Outrata. „A je to tak správně. Kdykoliv se na obrazovce objeví, mluví velice dobře.“
Role popularizátora statistiky Fischerovi vyhovuje. Vždy protestoval proti názoru, že statistika je nuda. V rozhovorech s oblibou parafrázoval slova známé písničky z pohádky Princové jsou na draka. Statistika nuda je, má však cenné údaje... „Cenné údaje určitě má, ale vůbec to není nuda,“ říkával.
Uváděl také příklady, jak statistika ovlivňuje politiku: Odhady populačního vývoje si vynucují penzijní reformu stejně jako na druhé straně rušení malotřídních škol. Novináře dokázal zaujmout komentáři k číslům. Například data o průměrné mzdě (tehdy něco přes 18 tisíc korun) doprovodil slovy: „Průměr je ošidná charakteristika. Přibližně dvě třetiny zaměstnanců totiž pobírají mzdu podprůměrnou.“
Fischerovu kariéru na chvíli přerušila Marie Bohatá. Zhruba rok poté, co v čele statistického úřadu vystřídala Eduarda Outratu, se s Fischerem rozloučila. Komentovala to stroze - prý za tím byly jeho (blíže nepopsané) nedostatky v řídící práci.
Jenže po necelých třech letech Bohatá rezignovala a Fischer, který mezitím dělal pro společnost Sofres Factum, se s plnou slávou vrátil. Na návrh tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD) ho prezident Václav Klaus jmenoval šéfem úřadu.
Umí vyjít s politiky Jan Fischer očividně dokáže s politiky napříč stranami vyjít. Před šesti lety ho - bez výběrového řízení -na šéfa statistického úřadu navrhli sociální demokraté. Mirek Topolánek (ODS) ho teď pro změnu oslovil s nabídkou, aby byl premiérem, který Česko přivede k předčasným volbám. Ani pro prezidenta Václava Klause není Fischer neznámý člověk. Jak sám uvedl, mají chalupu nedaleko od sebe a potkávali se tam v hospodě. „Mám dojem, že Klaus Fischera respektuje jako specialistu,“ říká Outrata. Podle někdejšího senátora Outraty by Fischer mohl roli dočasného premiéra splnit dobře. Evropa Fischera totiž prý zná. V rámci našeho předsednictví předsedá evropské statistice.
Fischerovu kariéru na chvíli přerušila Marie Bohatá. Rok poté, co v čele statistického úřadu vystřídala Eduarda Outratu, se s Fischerem rozloučila. Prý za tím byly nedostatky v řídicí práci
***
Statistik, který nesnáší jogurt
* Jan Fischer (1951) je z rodiny statistiků. Oboru se věnoval jeho otec a věnuje se mu i jeho syn * V roce 1974 dostudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické * V letech 1980 až 1989 byl členem komunistické strany * Po vysoké škole nastoupil do statistického úřadu * Z funkce místopředsedy statistického úřadu ho v roce 2000 odvolala ředitelka Marie Bohatá * Když Bohatá rezignovala, Fischer se na Český statistický úřad vrátil jako předseda, do této funkce ho navrhl tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, jmenoval prezident Klaus * Fischer nesnáší jogurt, je naopak vášnivým chalupářem
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno