„U Američanů spolu vojáci žijí 24 hodin denně, obrovské vojenské základny jsou odděleným světem.
Český voják si odslouží své a odpoledne jde domů, do úplně jiného prostředí,“ říká hlavní kaplan české armády Jan Kozler. Zahraniční mise pak trvají tři, maximálně šest měsíců – a to je podle něj ještě dostatečná doba, aby vojáci udrželi sexuální touhy pod kontrolou. Ani náčelník generálního štábu Vlastimil Picek se na otázku směřující k homosexualitě netváří nijak nadšeně: „Já jsem to nezaznamenal po celou dobu své vojenské kariéry,“ zní krátká a úsečná odpověď.
Vojáci s opačnou orientací ale v armádě jsou. Jde třeba o příslušníka bojové jednotky, který dokonce odsloužil několik měsíců na misi v Afghánistánu. Nechce ale odkrýt nic, co by ho mohlo blíže identifikovat. „Je to zbytečné, v takovém prostředí jako armáda nemá smysl mluvit o takhle intimních věcech, nebo se stanete terčem posměchu,“ vzkazuje.
„Ve vojenské komunitě přináší taková věc nebezpečí šikany,“ potvrzuje psychiatr Petr Navrátil z Ústřední vojenské nemocnice. Na zahraničních misích to rozhodně nevypadá jako v klášteře, stres a uzavřené prostředí vyloženě nahrává dočasným vztahům, včetně homosexuálních. Na veřejnost se však nikdy nic nedostalo.
Lidi s odlišnou sexuální orientací přitom uniformy a armádní život přitahuje, mnozí z nich se – na rozdíl od vrstevníků – nijak nesnažili vyhnout základní službě. „V devadesátých letech jsme měli stránku ve vojenském časopise, novinky z naší komunity,“ říká gay aktivista Jiří Hromada. S přechodem na profesionální armádu to skončilo. Proč, to už je těžké zjistit, zřejmě velení dospělo k názoru, že profesionální armáda fungující od sedmi do půl čtvrté tento způsob osvěty nepotřebuje.
Jediným případem, který naznačuje vztah armády k odlišné sexualitě, je kauza Jaroslavy Brokešové.
Původně se jmenovala Jaroslav Brokeš a v polovině osmdesátých let absolvovala – ještě jako muž – základní službu coby operátor protiletadlového systému KUB.
V roce 2003 si Brokeš nechal lékařským zákrokem změnit pohlaví a o rok později se – už jako Brokešová – ucházel o vstup do armády.
Vojáky případ zaskočil.
Nejdřív řekli ano, pak ji poslali na psychologické testy. Verdikt po půlročním zkoumání zněl ne. Podle psychiatra Petra Navrátila, který zpracovával lékařské posudky, má mimo jiné sníženou odolnost vůči stresu.
Jenže když Brokešová šla s případem do médií, armáda nedokázala svůj postup přesvědčivě vysvětlit. I to o něčem vypovídá. Bude zajímavé sledovat, jak si armáda bude počínat, až někdo z vojáků tabu skutečně prolomí. ?
O autorovi| Tomáš Vlach, Autor je redaktorem ČT.